Kouč jabloneckého Baumitu se po podzimní částí ligového ročníku 2013/2014 zpětně ohlíží za ligovým podzimem, ale také za boji na evropské scéně.
Jaký byl podzim z pohledu trenéra?
Podzimní část jsem vnímal jako na houpačce. Samozřejmě mě trápí bodový zisk. Jsem přesvědčen, že měl být vyšší. Bohužel se nám nevyhnuly výkyvy, jak týmové, tak individuální. Příčin a důvodů propadu ve středu sezony může být více. Je to jednak neúspěch v odvetě Evropské ligy v Seville a jednak jiný způsob trénování, na který jsme po tomto zápase přešli. Musím ale velmi ocenit, že klukům nikdy nechyběla vnitřní touha uspět, ve většině zápasů jsme byli herně lepší, ale výsledkově jsme řadu utkání nezvládli, což se podepsalo na našem bodovém kontě.
V Evropské lize jste zůstali před branami základní skupiny, mrzí to hodně?
Ano a velmi. Ve druhém předkole jsme přešli přes velmi těžkého soupeře - norský tým Strömsgodset IF, který nedávno získal titul v Norsku. Oba zápasy jsme zvládli skvěle a na stejné vlně nastoupili do utkání se Sevillou, která byla favoritem. Bohužel v domácím zápase jsme promarnili šance a odveta byla kaňkou na naší pouti. O zápase ve Španělsku přemýšlím neustále, v plné nahotě se ukázala naše nezkušenost v těžkých zápasech. Pomíjím herní stránku, ale mentálně jsme zápas nezvládli. Takové zápasy proto musíme hrát opakovaně, abychom byli zkušení a silní. Z tohoto důvodu chceme být úspěšní a hrát pohárové soutěže, jen v nich se můžeme zviditelnit. Bez těžkých zápasů to nepůjde. Betis Sevilla byl těžký soupeř, který hraje španělský styl, a dovolím si tvrdit, že je silnější než FC Sevilla, se kterým hrál Liberec. Náš soupeř byl vynikající individuálně, ve vnímání prostoru, v rychlosti. Věřím, že zkušenost z tohoto dvojzápasu v budoucnu zúročíme. Samozřejmě nás trápí vyřazení i výše porážky v odvetě, navíc po přípravě, ve které se nám dařilo a jež vyvrcholila výhrou v superpoháru. Vzájemný duel rozhodl zápas v Jablonci, kde jsme byli lepší, ale nedali své šance, přitom si kluci zasloužili vyhrát. Moc toužili po postupu do skupiny.
Vraťme se k ligovým duelům. Doma jste na podzim vyhráli pouze třikrát. Myslíte, že to mělo vliv na malou návštěvnost?
Hodnotit zápasy musíme ze dvou pohledů - podle kvality výkonu a podle výsledku. To nedělají ani novináři, ani diváci, což je obrovský problém. Samozřejmě, že víme, že výsledky domácích zápasů jsou tristní, ale nemyslím si, že vyhnaly fanoušky ze stadionu. Pokud si vybavuji jednotlivé zápasy, ve většině jsme byli lepší. Například duely s Libercem jsme sice prohráli, ale byli jasně lepší. S Mladou Boleslaví se hrálo na jednu bránu s katastrofálním koncem, kdy jsme v poslední minutě přišli o tři body. Hráli jsme dobré zápasy, nejvíc mě mrzí výkony se Znojmem nebo s Brnem, kde byla vidět lehkovážnost našich hráčů. Sice chtěli vyhrát, ale mysleli, že to půjde samo a jednoduše si šli zahrát fotbal. Myslím, že jsme fanoušky lákali hrou.
Fotbal je kolektivní sport, ale každý tým má vůdčí osobnost, je taková i v Jablonci?
Každý úspěšný tým, potřebuje osobnosti. Ty se ukazují v krizových situacích. My máme nesmírně zkušené hráče, ale všichni jsou si typologicky hodně podobní, jsou pracovití a hodní. V týmu nemáme, a to je asi na škodu, „sígra". Chybí nám hráč, který by na hřišti koučoval, tam trenér zasáhnout nemůže. U nás to je dáno skladbou týmu. Přístup hráčů a disciplína mimo hřiště je bez nejmenšího problému, všichni „šlapou jak švýcarské hodinky". Ale na hřišti chybí komunikace, někdo, kdo by ostatní řídil. Je to těžké vyžadovat, pokud tuto vlastnost nemá hráč v sobě, to nelze naučit. Fotbalista, který umí rozparádit celou defenzivu. Chybí nám hráč typu Kováče, kterého má Liberec. Rozhodně se musíme zamyslet, kde sehnat podobného šéfa hry.
Může znamenat příchod „vůdce hry" riziko pro klima v kabině?
Je to alchymie, musíme získat hráče, který bude vhodný do kabiny, ale přitom se stane koučem na hřišti. Vše se musí dobře sladit.
Po prohře v Plzni jste říkal, že musíte udělat analýzu výkonů. K čemu jste dospěl?
Analýzu jsem učinil bezprostředně po utkání a předal ji majiteli klubu. Skládala se z mých pocitů, charakteristiky hráčů a příčin, proč docházelo k výkyvům. Víme, že není třeba dělat zásadní změny. To by ostatně byla moje prohra. Mužstvo potřebuje oživit, okysličit. Tým je dlouho po hromadě, jsou zde vazby hráčů a my se musíme snažit, vazby nenabourat, ale aby do týmu přišla nová síla a chuť. Nová konkurence pomůže k lepším výkonům.
Lze tedy očekávat v zimě nějaké změny?
To je rozhodnutí pro sportovní vedení klubu, které musí říci, jakou cestou se vydáme. Zda chceme být úspěšní, nebo vychovávat a prodávat hráče, nebo obě věci najednou. Osobně si myslím, že oboje lze, ale tým je třeba posílit o dva nebo tři hráče, kteří pomohou zvýšit mentální odolnost týmu. Hráč, který dobře pracuje, se nemusí bát, že přijde o práci.
Jste u týmu od jara, podařilo se týmu vštípit styl hry, který si představujete?
Způsob hry se ve většině zápasů blížil mým představám. Vždy se najdou nedostatky a vždy dělají hráči chyby, ale fotbal je o chybách a pokaždé narážíme na nějaký strop hráče. Umění je dostat z každého maximum. To se netýká jen mladých hráčů. Nikde není řečeno, že mladí musí hrát. Pokud bude v týmu fotbalista, kterému je např. 36 let a bude nejlepší na svém postu, bude hrát on, pokud ne, dostane šanci ten nejlepší. Třeba Vojta Kubista dokázal, že byť je mladý, patří do týmu, stejně jako Piták. Vojta to měl možná malinko usnadněné tím, že jsem ho znal od mládí, na druhou stranu vím, že bude na hřišti dělat to, co mu řekne Loučka. Kubista neřekl poslední slovo a myslím, že podobných hráčů máme v Jablonci více. Pro mě je důležité, že ze svého postu mohu ovlivňovat dění v mládeži, spolupodílet se na tom, jakým způsobem budeme trénovat a jak mladé fotbalisty vychovávat. Je to spolupráce lidí naladěných na společnou notu, bez extrémních finančních nákladů.
Každý zápas velmi prožíváte, neničí vás to?
Kdo nedělal trenéra, nedokáže si představit, jaký stres prožíváme. Já osobně jsme maximalista a dělám vždy všechno na 100%. Vždy si vše analyzuji, mám jasnou představu, co chci a jaký fotbal bychom měli hrát. Největší umění je přenést své představy na hráče. Tím, že jsem maximalista, nechci a nehodlám v žádném zápase nic podcenit, i proto mě víc mrzí jakýkoli neúspěch. Jsem mladý trenér, musím si na stres zvyknout a najít mechanismy, jak si odpočinout. Zatím jsem na to ale nepřišel. Chci jako trenér něco dokázat. Nikoli proto, abych se předváděl, ale pro sebe, pro svůj pocit. Uvedu příklad s použitím nadsázky: Když hraji s dětmi pexeso, nenechám je vyhrát, v životě není nic zadarmo a píli a maximum vyžaduji na svých dětech, hráčích. Své povolání jsem si vybral dobrovolně a s cílem být úspěšný trenér.
V letošním plánu přípravy chybí tradiční turnaj, zvolil jste jiný model?
Ano, je to záměr. Analyzoval jsem minulé sezony a Jablonec měl vždy horší jaro než podzim. Chtěli jsme udělat změnu, proto jsme se do turnaje Tipsportu nepřihlásili. V přípravě chceme využít umělku a řádně trénovat, první přátelský zápas jsme zvolili až po 14 dnech přípravy.
Na konci roku se často mluví o přáních. Jaké má trenér Roman Skuhravý?
Žiju přítomností, do budoucna moc nehledím. Ale přál bych si, aby moji nejbližší byli zdraví. Jedno soukromé přáním mám, a tím je vyhrát titul. A já vím, že ho vyhraji.
Jan Bendl
