Tomáš Jablonský jde do Slovanu Bratislava. Na Jablonec budu vzpomínat jen v dobrém, říká

Novým zaměstnavatelem krajního exjabloneckého záložníka či obránce Tomáše Jablonského bude mistr slovenské Corgoň ligy Slovan Bratislava. 

Za pět let strávených na severu Čech odehrál 26-letý Tomáš Jablonský přezdívaný „Baggio" 114 ligových zápasů. V dresu Baumitu s číslem deset se sice po dlouhém čekají, ale přesto dočkal nakonec i tří ligových branek. Ty slavil neokoukaně, imaginární střelou z luku. Se slovenským týmem, který nově trénuje český kouč František Straka, podepsal dvouletý kontrakt.

Po pěti letech opouštíte Jablonec, jak budete na jablonecký klub a své angažmá na severu Čech vzpomínat?

Byly to krásné roky, jak po stránce fotbalové, tak i po té osobní. Našel jsem tu spousty kamarádů, se kterými se doufám budu i nadále potkávat. Po mém příchodu jsme první sezonu skončili druzí za Spartou, hráli jsme evropské poháry a další rok nám patřilo třetí místo a znovu jsme se podívali do Evropy. V lize jsme pak sice skončili nějak kolem osmého místa a pana Komňackého vystřídal pan Kotal. Toho pak nahradil Roman Skuhravý a zásluhou obou jsme vyhráli domácí pohár a opět jsme hráli poháry, které mi určitě spolu s těmi dřívějšími zkušenostmi z minulosti z Ligy mistrů v dresu Slavie moc pomohly. Doufám, že z nich budu těžit i v dalším angažmá.

Jablonec byla se vším všudy povedená štace?

Já na Jablonec budu vzpomínat jen v dobrém. Chtěl bych poděkovat panu Peltovi i vedení Jablonce. Mé díky patří i trenérům, Františkovi Komňackému s Jožkou Weberem, kteří mě do Jablonce spolu s Honzou Kovaříkem tehdy chtěli. Právě díky nim jsme se dostali do toho opravdového českého i evropského fotbalu.

Poslední rok se ale Jablonci příliš nevyvedl. Neodcházíte nakonec po nepovedené sezoně ve zlém?

Vůbec ne. S panem Peltou jsme si podali ruce a poděkoval jsem mu za vše, co pro mě udělal. Vzájemně jsme si popřáli hodně štěstí do budoucna. Co se týče toho, že jsem nechtěl prodloužit smlouvu, tak to už vedení Jablonce vědělo během zimní přípravy. Z jejich strany ještě poté přišla několikrát nabídka na prodloužení, ale já si stál za svým. Chtěl jsem zkusit zahraničí angažmá.

Cítíl jste, že po těch pěti letech potřebujete i změnu prostředí?

Každý fotbalista to má jinak, pro mě osobně jsou tři roky tak akorát na to, být v jednom týmu. Potřebuju zkusit novou výzvu, nové prostředí, jiné tréninkové dávky a v mém případě teď i jinou ligu. Takže pět let už pro mě bylo hodně. Ale jak říkám, ničeho nelituji, naopak Jablonci děkuji i za to, že ač věděli, že nechci prodloužit, tak i přesto mi dávali šanci v domácí lize a neotočili se ke mně zády.

Dočkal jste se zajímavé nabídky od slovenského mistra Slovanu Bratislava.

Jsem za tu nabídku od Slovanu moc šťastný. Jeho angažmá mi po všech stránkách vyhovuje. Je to nejlepší tým na Slovensku, navíc s velkým jménem a pestrou historií. Hrají útočný fotbal a mají kvalitní jak hráče, tak trenéry. Pro mě je to velká výzva zase ve fotbale něco dokázat. Přijel jsem do Slovanu Bratislava hlavně jezdit, pokusit se být pro tým co nejvíce užitečný a odvádět co nejlepší výkony.

Měl jste na stole i jiné nabídky k angažmá?

Nabídek jsem měl na můj vkus opravdu dost. Leváky s nějakou historií chtěj skoro všude, takže jsem si mohl i vybírat. Ale pro mě byla jasná jednička Slovan Bratislava a jsem rád, že to dopadlo.

Takže vás čeká stěhování mezi hlavními městy Čech a Slovenska.

Bratislava je krásné město. Je sice tak třikrát menší než Praha, ale už si tam hledám bydlení a byty jsou tam nádherné. Je tam plno jezer, městem protéká Dunaj, mají krásnou přírodu i mnoho nákupních center. Mně se to město líbí. Líbí se mi i ti pohodový lidé, všichni se mi snaží se vším pomáhat.

Se Slovanem vás čeká kvalifikace Ligy mistrů. To je určitě lákavá představa.

I to je jeden z důvodů, proč jsem chtěl právě do Bratislavy. Slovan je ambiciózní tým a je to přání nás všech se do té základní skupiny Ligy mistrů dostat. Budeme se snažit všichni v týmu udělat maximum proto, aby se nám to povedlo. Záležet bude ale hodně i na losu a štěstí, musíme se týmově dobře fyzicky i psychicky připravit na předkola, která nás čekají.

Slovan Bratislava převzal nedávno český kouč František Straka. Těšíte se pověstné tataráčky?

Na tataráčky se mě ptají ohledně našeho trenéra snad všichni, ale o ty vůbec nejde. I když tatarák mám rád (smích). Hlavní teď ale je, abychom všichni táhli za jeden provaz, abychom na hřišti šlapali jako jedno tělo a tím myslím všechni - včetně trenérů. Moc panu trenérovi Strakovi přeji, aby to bylo pro něj a tím pádem i pro nás všechny úspěšné tažení a to ve všech soutěžích, do kterých zasáhneme.

Za Jablonec jste nastoupil do 114 ligových duelů, jaký zápas se vám vybaví z té škály jako nejlepší a nejhorší?   

Tak to je krásné číslo, to jsem ani nevnímal, že jich bylo tolik. Každopádně nejsem spokojenej s tím, že jsem za všechny ty zápasy dal jen tři góly. Někdy jsem nehrál ani tak, jak bych si sám představoval. Vím prostě, že dokážu víc, než jsem doposud v lize předváděl. Mám teď jediné přání, hrát takový fotbal, který bude účelný pro můj tým, tak abychom vyhrávali.   

A abych se vrátil k otázce, nejhorší ale zároveň i nejlepší zápas. Jestli si vzpomínám, byl pro mě osobně asi finálový zápas na Letné v poháru s Viktorkou Plzeň, který jsme prohráli 1:2 gólem nějak v posledních minutách. Pro mě to byl nejhezčí zážitek v tom, že když jsme vcházeli na hřiště, tak tribuny byly rozdělené na dvě části, jedna byla plzeňská a druhá jablonecká. Vzpomínám, že těch našich fanoušků, kolik tam tehdy přijelo, to sem do té doby a ani bohužel od té doby pak v Jablonci už nezažil. Kulisa to prostě byla skvělá, ale bohužel jsme pohár nakonec nezískali.

Vraťme se ještě k té vaši střelecké bilanci. Čekání na první ligový gól bylo extrémně dlouhé. Fanouškům jste se pak zaryl do paměti zajímavou oslavou gólů střelou z luku. Jak tento spontánní okamžik po brance vlastně vznikl?

Jak už jsem říkal ty tři moje góly, to je pro mě osobně zklamání a takovou moji vnitřní ostudou. Odjakživa jsem chtěl dávat góly a do B můžu na Slavii se mi to i dařilo. Jenže pak jsem přešel do A-týmu a od té doby celých 110 zápasů jsem čekal na první ligovej gól. Měl jsem to pak dost v hlavě. Říkal jsem si, sakra vždyť už je na čase, abych ten gól dal a to mi asi taky hodně uškodilo. Všechny ty moje střelecké pokusy byly pak v takové křeči, prostě sem až moc chtěl. Když už to tak dlouho trvalo, tak jsem měl dostatek času vymyslet i nějakou tu oslavu toho gólu a protože lukostřelba patří mezi moje koníčky, tak to nějak samo vyšlo i najevo. Když jsem na tréninku dal nějaký hezký gól, tak sem si ho patřičně oslavil i ze srandy. Vzpomínám si, že poprvé jsem tu oslavu v zápase použil na soustředění v Turecku asi před třemi lety a bylo to právě proti Slovanu Bratislava, když jsme vyhráli 2:1. Doufám, že v těch oslavách budu pokračovat i nadále a budu si jen přát, abych jí mohl využívat co nejčastěji (úsměv).