Jen málokterý fotbalista zažije atmosféru Podještědského derby nejen v roli hráče na hřišti, ale také v roli trenéra. To se podařilo Jozefu Weberovi, který po ukončení hráčské kariéry působil Weber jako asistent trenéru u Františka Komňackého. A Weber má před nedělí jasno: „Favoritem je podle mě Jablonec!“ Série bez výhry v Jablonci by tak mohla skončit již 2. listopadu.
Vy jste měl jedinečnou možnost, okusit Podještědské derby jak z pozice hráče, tak i z lavičky v roli asistenta trenéra. Jak jste derby zápasy prožíval?
Vnímal jsem tu atmosféru v obou případech. V Jablonci jsem strávil kus života, oba kluci mi tam chodili do školy, manželka do práce. Vnímal jsem tu atmosféru ve městě. A musím říct, že s délkou pobytu v Jablonci u mě rostlo i to napětí a radost z derby.
Jaký je tedy rozdíl mezi tím derby hrát nebo ho trénovat?
Řekl bych, že ten tlak na hráče není až tak velký, jaký je vyvíjen na trenéry. Jako hráč jsem si derby užíval daleko více v klidu. Z pozice asistenta trenéra to přinášelo takový ten společenský tlak, jak v klubu, tak i na veřejnosti. Cítili jsme to oba s trenérem Komňackým, vždy byl velký zájem, abychom v tom zápase uspěli.
Asi je to hodně o rivalitě.
Rivalita je obrovská. I ve mně to bylo. Jsou to obě krásná města v krásném prostředí, ale to nic nemění na té jejich rivalitě.
PŘIPOMEŇTE SI PAMATNÉ DERBY
Podještědské derby: Lafatovo galapředstavení s hattrickem
Podještědské derby: připomeňte si památnou remízu 3:3
Jako hlavní kouč teď vedete v druhé lize Karvinou. Co vám teď nejvíce chybí při vzpomínkách na angažmá v Jablonci?
Třináct let jsem bydlel ve Mšeně u přehrady. Musím říct, že nejvíc mi chybí právě ta přehrada, to byla fantastická věc! S manželkou jsme v okolí jezdili na kole, kluci u přehrady vyrůstali, je tam spousta plácků na fotbal, v létě koupání. Když to někomu vyprávím, to bydlení kousek pod lesem, tak si to ani neumí představit.
Stadion v Liberci nadále zůstává pro jablonecké barvy zapovězený, nikdy se mu tam nepovedlo zvítězit.
Teď se ale půjde do derby v jiném rozpoložení, než sem zažíval třeba já. Přeci jen se situace otočila, role se trochu obrátily. Jablonecký tým je mediálně i fotbalově silnější. Favoritem je podle mě Jablonec.
Přesto může mít Jablonec ze hřiště U Nisy jakýsi komplex, když ve dvaceti zápasech zde nedokázal ani jednou zvítězit?
Komplex to být nemůže. Vždyť se v Jablonci vystřídalo snad pět trenérů a sto hráčů. Je to spíš taková souhra náhod. V Liberci bylo tolik dobře rozehraných utkání. Je to otázka náhody a každá taková série jednou skončí, třeba už teď v neděli.
Vzpomenete si na nějaký derby zápas, který vám utkvěl v paměti?
Bylo jich více, ale za všechny asi to divoké po domácí remíze 3:3. Slovan brzy vedl 3:0, potvrzoval roli tehdejšího favorita a vypadalo to jako rozhodnutý zápas. Ale nám se povedlo do poločasu vrátit na 2:3. Lidi cítili, že to utkání můžeme zvrátit. V druhém poločase to byla jedna z nejlepších atmosfér, co si pamatuju, cítil jsem napětí na hřišti i v hledišti. Srovnali jsme mojí brankou chvíli před koncem a slavili jsme, jako kdybychom vyhráli.
Po divoké přestřelce 3:3 zdobily vaše hlavy klubové barvy. Můžete přiblížit, o co šlo?
Dva nebo tři roky jsme Liberec neporazili, ani doma ani venku. Já byl v té době kapitán, dokázali jsme srovnat z 0:3 na 3:3 a celková atmosféra navazovala na ten divoký průběh utkání. Ještě před zápasem jsme udělali sázku, že pokud se to povede a porazíme je, že si obarvíme vlasy. Nakonec jsme to udělali, přestože jsme nevyhráli, my jsme tu remízu považovali za vítězství. Nechali jsme si obarvit vlasy na zeleno. Celý klub tím žil, pan Pelta byl tehdy ve Spartě a měl taky obrovskou radost. Někdy se ve fotbale ani nemusí vyhrát a to utkání si prostě pamatuje do konce života. Tohle bylo jedno z nich.
Jak podle vás dopadne letošní derby?
Nevím, jak dopadne. Ale já si budu přát, aby dopadlo pro Jablonec. Fandím mu! Mezi hráči mám kamarády, s kterými jsem hrál i trénoval. Jsou to vztahy třeba s Lubošem Loučkou, Špiťákem, Tomášem Čížkem. Budu jim fandit.
Přijďte v neděli 2. listopadu podpořit naše kluky na Stadion U Nisy v cestě za historicky prvním vítězstvím na půdě Slovanu. Hráči budou vaši podporu v těžkém utkání potřebovat.
Martin Bergman
