Tomáš Hübschman patřil hned od svého příchodu do Jablonce mezi nejvýraznější tváře týmu trenéra Šilhavého. Převzal kapitánskou pásku a potvrzoval, že na své pozici štítového záložníka patří stále k nejužší české špičce.
Svými zkušenostmi a dovednostmi dirigenta dovedl na konci podzimní části Jablonec na třetí místo v průběžné tabulce SYNOT ligy. Více než na vlastní úspěchy a statistiky ale stále sympaticky hledá cestu, jak nejlépe pomoci mužstvu. Jeho profesionální přístup a kritické hodnocení k vlastním i týmovým výkonům vedlo k neustálému zlepšování herního projevu mužstva. Hübschman nastoupil k 15 ligovým utkáním, ve kterých nasbíral dvě žluté karty. Na svoji první ligovou branku však stále čeká. Těsně před rozchodem hráčů na zasloužené volno jsme jabloneckého kapitána trochu vyzpovídali.
"Vím, že spousta lidí bere podzim jako úspěšné období. Já bych byl ale opatrný a nechal bych si na to ještě místo. V průběhu podzimu nastala období, kdy byly jasně patrné rezervy v naší hře. Vyhráli jsme zápasy, které byla vyrovnané jako třeba s Teplicemi, v Ostravě nebo doma proti Boleslavi. V Liberci jsme také dokázali strhnout vítězství na svoji stranu, přestože jsme v první půli přečkali se štěstím šance Slovanu. Na druhou stranu jsme jednoznačně ztratili s Budějovicemi a podle mého názoru jako ztrátu můžeme hodnotit i prohru v posledním utkání s Plzní. Určitě jsme mohli získat ještě více bodů," říká v rozhovoru kapitán Jablonce Tomáš Hübschman.
To je dost odvážné tvrzení. Myslíš si, že bylo v silách současného kádru pomýšlet na ještě lepší umístění?
Kdyby to nebylo reálné, tak o tom ani nepřemýšlím. Ale právě první poločas zápasu s Viktorkou nám ukázal, že jsme oprávnění myslet ještě výš. Dokázali jsme, že jsme schopni dostat pod tlak i takový tým, jako je Plzeň. Bohužel se opět projevil náš hlavní problém, kterým je neproměňování šancí.
Přitom Jablonec vsítil v sezóně druhý nejvyšší počet branek…
To sice ano, ale v určitých fázích některých utkání by nám vstřelený gól pomohl a mohli jsme si ušetřit více sil nebo nakonec uhrát i více bodů.
Díky zraněním i výkonům se sestava ustálila
Prakticky celou druhou polovinu podzimu strávil tým na třetím místě tabulky. V čem spočívalo kouzlo úspěchu?
Celý tým včetně trenérů se tvořil od základů. Já sám jsem při příjezdu neznal některé hráče. Začátek sezóny jsme pak zachytili, udělali pár slušných výsledků, ale herně to nebylo ono. Postupem času jsme ale našli svoji tvář. Hra se začala ubírat tím směrem, který jsme si na startu stanovili. Třetí příčku jsme si pohlídali až do konce. Jen je škoda toho závěru – nebýt ztráty s Plzní, byl by odstup od špičky tabulky daleko menší.
Sestava se během podzimu relativně ustálila a nebýt zranění, nebyl asi důvod ji ani měnit…
To je pravda. Přesto hrála zranění velkou roli. Třeba Milan Mišůn odehrál skvělý zápas na Bohemce, ale pak díky zranění zase vypadl z tempa. Celkově ta sestava vyplynula z těch zranění a samozřejmě i výkonů na hřišti.
V čem by se tým mohl zlepšit přes zimní přestávku?
Vedle té zmíněné koncovky nás hodně limitovala zranění a úzký kádr. Často nastal problém, jak zalepit díry po zraněných hráčích, abychom nemuseli měnit zajeté mechanismy v naší hře. Dále bychom se určitě chtěli do budoucna vyvarovat individuálních chyb, po kterých jsme párkrát inkasovali. Branky jako ta na Slavii, v Ostravě nebo doma s Teplicemi nemusely vůbec padnout. Občas jsme nebyly zkrátka kompaktní v defenzivní činnosti. Každý zápas jsme si důkladně analyzovali a je důležité ty chyby znovu neopakovat.
Do Jablonce jsi přišel až v průběhu letní přípravy. Jak jsi vnímal jako nový hráč vývoj atmosféry v jablonecké kabině?
Nebyl jsem u toho samotného momentu, kdy přebíral tým komplet nový trenérský štáb. Nicméně počínaje soustředěním v Rakousku nenastal vůbec žádný problém v komunikaci mezi hráči a trenérem nebo mezi hráči navzájem. Vytvořil se skvělý kamarádský kolektiv, charakterově jsme si sedli. Trávíme spolu hodně času i mimo fotbal. Celkové pohodě v kabině ze všeho nejvíc přispívali hráči, kteří nedostávali tolik příležitostí. Vzali tu úlohu a dělali všechno pro to, aby mančaft šlapal jako celek. Zkušení kluci byli vždycky poctivě připraveni, aby zasáhli do hry. Luboš Loučka třeba odehrál všechna pohárová utkání a ukázal v nich, že je skvěle připravený a že je to stále velmi kvalitní a platný hráč. Tímhle skvělým přístupem dodával týmu strašně moc jistoty.
Kapitánská páska není tak podstatná
Právě od Luboše jsi jako hlavní letní posila obdržel v létě před sezónou kapitánskou pásku. Jak jsi vnímal tuhle roli?
Nijak bych to nepřeceňoval. Role v kabině je spíše o lidech než o kapitánské pásce. Třeba Luboš Loučka sice pásku nenosí, ale v kabině udělá strašně moc práce, která není navenek tolik vidět. Počínaje starání se o tým nebo jednáním za ty mladší, kteří se třeba bojí na něco zeptat. Zkušenější hráči by se měli starat o celý tým bez ohledu na to, zda mají pásku nebo ne. Myslím si, že v Jablonci tohle zatím funguje na výbornou.
Jak jsi spokojen se svými osobními výkony a na jakých činnostech bys chtěl přes zimu zapracovat?
Když si vzpomenu na první svůj start v Plzni, tak to nebylo vůbec dobré z mojí strany. Troufám si tvrdit, že nejen tým, ale i moje hra se výrazně posunula v období mezi zápasy s Plzní v srpnu a teď na konci listopadu. Přál bych si určitě lepší zdraví. Do některých zápasů jsem nastupoval ne úplně fit, rozhodoval jsem se, zda do toho vůbec mám jít nebo ne. Ale tak už to v mých letech chodí a lepší už to asi nebude. Zlepšit bych chtěl organizaci týmu, aby každý hráč správně reagoval na hru. Po ztrátě balónu se každý musí zapojit do obranné činnosti a naopak. Tyhle přechodové fáze dnešní fotbal prakticky rozhodují.
V Čechách mi chybí radost z fotbalu
Po letním návratu jsi neměl ještě možnost srovnat tuzemskou nejvyšší soutěž s ukrajinskou, kde jsi strávil deset let. Můžeš již nyní po šestnácti kolech říct, na kolik je kvalitní česká SYNOT liga?
Co se týká předváděné hry, tak v Čechách převládá týmový výkon, nasazení a bojovnost. Hráči se snaží nic nevypustit. Trochu mi v českých podmínkách chybí radost z fotbalu nebo chuť pobavit diváka. V Šachťaru jsme měli v jednu chvíli jedenáct Brazilců a jejich koncentrace nebyla v některých momentech úplně stoprocentní. Ovšem při vedení o dvě a více branek se fotbalem začali bavit a to lákalo fanoušky chodit na stadion. Je to samozřejmě i českou mentalitou, od přírody nejsme tak hraví a kreativní jako třeba právě Brazilci. S individuální kvalitou a technikou má problém nejen liga ale celý český fotbal. Momentálně nám kreativní typy fotbalistů evropských nebo světových kvalit scházejí, samozřejmě s výjimkou Tomáše Rosického. Možná Martin Pospíšil k tomu má velké předpoklady, aby jednou podobné kariéry dosáhl, pokud se nebude bát do těch situací chodit a dál rozvíjet svoje umění s balónem.
Co bys řekl na české rozhodčí a ligu jako celek?
Rozhodčí bych nechtěl vůbec hodnotit, ani se k nim vyjadřovat. Mají svoji komisi, která k tomu má mandát, a tak by to mělo být. Nepamatuji si, že by nám někdy rozhodčí pomohli, ani že by nám uškodili. Každý může dělat chyby, ať už my na hřišti jako hráči nebo oni v roli rozhodčích. Ale vždy se snažili odvést maximum. Obecně liga po organizační stránce mě ničím nepřekvapila.
Blíží se Vánoce a nový rok. Jaké si dáš fotbalové předsevzetí? Co třeba dát konečně gól v české nejvyšší soutěži?
Při příchodu jsem doufal, že budu chodit aspoň na standardky. Ale po prvním přípravném zápase, kdy jsem dal gól hlavou po rohu, mě trenér pro jistotu stáhl při podobných situacích zpátky na půlku. Asi proto, abych ten gól nedal (s úsměvem). Odtud je to opravdu těžké skórovat. Nicméně na Ukrajině jsem dal za deset let deset ligových branek, a pokud bych tím trendem pokračoval, tak by se mi to mohlo konečně povést. Každopádně víc než na osobní statistiky budu koukat na statistiky týmu a na to, jak skončíme v pořadí SYNOT ligy.
Štěpán Hanuš
