Nahlédněte s námi do zákulisí prvoligového týmu Jablonce. Fanoušky často zajímá, jak vypadá práce kustoda. Co všechno musí pro hráče obstarat? Změnily se nároky hráčů v posledních dvaceti letech? Na to všechno jsme se před odletem na Tenerife zeptali Aleše "Čendy" Češka. Těšit se můžete i na několik perliček z bohaté Čendovy kariéry.
"Co obnáší práce kustoda v ligovém týmu? Je toho strašně moc (smích). Ono se to pořád navyšuje tím, že se hraje něco jiného, je tady víc lidí a tak. Když jsme tady začali, tak ani nebylo dvacet hráčů. Nejčastěji jezdili v devatenácti, tomu jednomu, co zbyl, jsme říkali Fischer Reisen (podle cestovní kanceláře). Ten byl vždycky jen na tribuně. Na začátku jsme to vozili jen v taškách, protože věcí nebylo a ani nároky hráčů nebyly takové. Dělalo se to tak trochu na koleně. Postupem času přibylo profesionalismu," říká na úvod rozhovoru kustod ligového Jablonce Aleš Češek, který na severu Čech působí od roku 1979. To však zastával roli výborného fotbalisty.
Co je hlavní náplní kustoda u týmu v první lize?
Začneme to tím, že člověk musí objednávat věci, aby měli v čem hrát, trénovat, chodit, běhat a v čem být třeba na hotelu. To je vlastně veškeré vybavení. K tomu se zajišťují tréninkové pomůcky. S pomůckami to je také tak, že se trénuje jinak než před deseti patnácti lety. Používají se zase jiné věci.
U oblečení člověk musí kluky znát, protože každý chce něco jiného a něco navíc, co sám potřebuje. Někdo potřebuje ponožky tenké, někdo zase silnější. Za tu dobu, co s hráči trávím čas, si to ošéfuju (smích). Pro mě byla výhoda, že jsem hrál fotbal, tak jsem věděl, co fotbalista potřebuje.
V Jablonci jste působil také jako hráč a nyní jako kustod u A týmu. Dá se říct, že jste plynule přešel.
Pak jsem ještě hrál chvíli v Děčíně a ještě asi tři roky v Brně, ale dá se to tak říct, že jsem celý sportovní život zasvětil Jablonci. Přišel jsem do Jablonce v roce 1979 po vojně. Už jsem tady nějaký pátek (směje se).
Mohl byste srovnat nároky hráčů před dvaceti lety po postupu do 1. ligy a teď?
Je to dané tím, že dříve těch věcí tolik nebylo. Je pravda, že se nepralo tím způsobem, jako dneska. Teď je to tak, že skončí trénink a všechno zahodí. Kluci si třeba nechali šusťákovku a tak. Když bylo soustředění, tak byli hráči jako Medynský a Navrátil, kteří si nabrali věci na trénování a za dva dny si ho u mě vyměnili. Dříve také hráči nafasovali sedmery boty – pantofle, běžecké boty, vycházkové boty, boty do haly, turfy, kolíky a lisovky. A měli je na rok nebo dva úplně v pohodě. Celkově bych ale neřekl, že jsou kluci náročnější, že by si něco vymýšleli. Ale mají servis daleko lepší, než byl dříve. I když jsme se jim snažili také vyjít vstříc.
Martin Pospíšil s Filipem Novákem přiznali, že mají v kabině největší nepořádek. Kdo je naopak nejpořádnější z kluků?
Je jich víc. Luboš Loučka dokázal o věci pečovat, pak třeba Michal Špit je v pohodě, i Tomáš Hübschman je zvyklý. Kolikrát je vidět, že hráči, kteří něčím prošli, jsou na tom lépe a chovají se jinak. U těch mladších je deficit. Když třeba přišel hráč na hostování ze Sparty, tak byl jinak naučený než náš kluk z dorostu. To byl v tomhle diametrální rozdíl. Kolikrát jsem musel mlaďochům vysvětlit, co se sluší a patří: „Hoši, tady jste v ligovém mužstvu, ne v okresním přeboru, tak se podle toho chovejte a dodržujte pravidla.“
Má někdo ze současného kádru nějaké speciální požadavky? Nějaké speciality?
Třeba Tomáš Hübschman ten chce mít na sobě v poločase suché triko i třeba úplně jiné. Používá třeba i svoje ponožky. Pak jsou kluci jako Novas, Pospa a Martin Doležal taky, že mají svoje ponožky. Někdo má třeba svoje elastické podtrika, třeba Tomáš Čížek. Někdo je taky pověrčivý, tak má něco svého ve výzbroji.
Letos se letí dvakrát do zahraničí na soustředění. V čem to je pro vás jiné?
Pro mě je trochu horší to, že 4. ledna byl sraz a další den se hned letělo. Chytám ty informace, protože se přesně neví, kdo pojede a tak. Ale příprava věcí na soustředění je vcelku stejná. Někde se třeba hraje více zápasů a někde méně. V tom je jediný rozdíl. Už je to takové zaběhnuté, když v tom člověk je dlouho. Nejsložitější je, když přijde někdo nový, tak mu vybrat velikosti věcí. ¨
Co s sebou každý hráč na soustředění potřebuje?
Většinou beru tři sady tréninkových věcí, protože se na hotelu dá prát. Pak samozřejmě nějaká trička navíc pro trenéry a celý realizační tým. Pak se berou míče a nějaké pomůcky. Je to ale vždycky omezené váhou. Za nadváhu do letadla se platí velké peníze. Tomu se to také musí uzpůsobit.
Máte v kabině nějakou váhu, kde kontrolujete zavazadla?
To ne, dávám tam věci, které jsou potřeba a jsou nutné sebou. Když chce někdo něco navíc, tak se o tom musí licitovat. Těch kufrů se bere šest a ještě máme tašky. Těch bývá tak osm. Na některých místech, kam se jezdilo, mají i věci na trénování. Třeba do Turecka si musel každý vozit všechno svoje. Ale byla místa, že jsi nemusel mít skoro nic a všechno ti tam půjčili. To byla výhoda. Za tu dobu si pamatuju, že jsme byli třeba na soustředění u Norimberku, tam je vidět, že to je dělané pro fotbal. Všechno na to bylo uzpůsobené, pomůcky, praní, prostě celý servis. To se mi na tom líbilo.
Dá se říct, kolik celkově váží výbava týmu na soustředění?
Jedna bedna váží okolo čtyřiceti kilo, některá trochu víc, jiná zase méně. Beden máme osm, to je do 350 kilogramů. Pak jsou nějaké tašky a tak. Určitě bych řekl, že je to přes 400 kilogramů. A do toho ještě hráčské tašky, které si vezou kluci sami.
Jak to mají hráči třeba s mobily, tablety, herními konzolemi a jinou technikou, na které hrají třeba hry?
Kluci se tím dneska baví. To vidím po tréninku, kolikrát jsem z nich musel vytřepat oblečení. Seděli v tréninkových věcech a už hráli. To byl Beny (Vít Beneš), Vaňous (Ondřej Vaněk) a Kopi (Honza Kopic). Říkal jsem jim: „Koukejte se vysvléct, potřebuju to zlikvidovat.“ Ale každý má něco, někdo třeba sedí a poslouchá hudbu a dumá přitom, jiný zase potřebuje humbuk okolo sebe. Každý podle svého.
Stalo se vám, že se bedny a tašky někam zatoulaly nebo přiletěly pozdě?
To zaplaťpámbů ne, ale stal se nám jednou jeden malér. Jeli jsme do Turecka a poslali jsme to přes přepravní firmu. A tam si na nás smlsli na celnici. Vůbec nevím, z jakého důvodu. Tady se to klidně mohlo zapečetit a tam bychom si to vzali. Zpátky by to bylo stejné a zkontrolovalo by se to. Ale to ne, tam to zabavili a všechno podle seznamu počítali. Bylo to skoro zázrakem, že jsem vzal jednu tréninkovou sadu hráčům do tašky do našeho letadla. Ty bedny zůstaly na celnici asi tři dny a trénovalo se dvoufázově. Takže hráči přišli z tréninku, snažili jsme se to hned rychle usušit nebo vyprat. V hotelu nám tehdy vyšli vstříc, že nám s tím pomohli.
Perličky Aleše Češka
Šarvátky na Kypru
„Na Kypru bylo sice teplo, ale menší rozměr hřišť. Když byl zápas, tak se často hrálo s týmy z bývalé Jugoslávie. Bylo plno soubojů, tak to vždycky hrozilo nějakou rvačkou, postrkováním nebo ukončením zápasu.“
Ulehčení na celnici
„Když jsme letěli do Ruska, tak jsme celníkům nechali třeba míč, jako takový závdavek. A to se pak okamžitě šlo jinou stranou, než přes počítání, vážení a tak. Naházeli to tam a letělo se. Něco za něco.“
Bedny na materiál drží přes 17 let
„Kufry máme od prvních pohárů proti Karabachu, takže toho pamatují hodně. Říkali jsme si v té době, že letíme do Ruska a bude to tam asi složité. Už je to pomalu 20 let. To jsme tenkrát letěli speciálem, ale vyhráli jsme tam, takže na cestě zpátky nás dlouho zdrželi. Tak jsme čekali, bylo velké horko, a nás si pěkně vychutnali.“
Vzpomínky na Karabach
„Byli jsme v nádherném hotelu v tureckém stylu. To postavili asi Američani a byl u toho bazén. Když ses kouknul vedle asi tři sta metrů, tak tam byl panelák, u toho zatlučená okna deskami. Když jsme jeli na zápas, tak okolo stadionu stáli vojáci a hlídali to tam. A všude tam prodávali melouny a koberce.“
„Náš doktor chtěl ochutnat vodu z Kaspického moře, jestli je slaná nebo sladká. Zrovna tam, kam přišel, byly těžební věže na ropu. Takže vodu asi moc nechutnal, protože tam bylo pár mastných koleček.“
Trenér Jiří Kotrba
„Někdy je trenér, který toho moc nepotřebuje, pak je takový, který toho zase používá hodně. Každý trenér má něco. Třeba trenér Kotrba měl všechno detailně rozepsané, co hráči potřebují. Když jsme jeli na soustředění, tak napsal na nástěnku všechno od ponožek, nazouváků, hygienické soupravy a tak (smích). Prostě všechno tam napsal. Je pravda, že když pak odešel, tak hráč tápali, než začali myslet sami.“
Martin Bergman
