V portugalském Algarve je s týmem doktor Libor Hanuš. Stejně jako při minulých soustředěních se i tentokrát podělil o své dojmy z cest s jabloneckými fanoušky.
MUDr. Libor Hanuš je u jabloneckého týmu přes dvacet let. Zažil proto už hodně letních i zimních soustředění a v minulých letech podával fanouškům svým nenapodobitelným způsobem postřehy z přípravy ligového mužstva na Kypru, v Turecku, Rakousku a dalších destinacích. Jeho netradiční pohled do zákulisí zimní přípravy jsme zprostředkovali i z portugalského Algarve:
Tak tedy z Portugalska.
Jsme v hotelu Penina uprostřed rozsáhlého areálu golfových hřišť. Vše je daleko od civilizace obehnáno plotem a za tím plotem jsou silnice (z jedné strany dokonce čtyřproudová). Chodníky žádné. K moři je to tak dvě hodiny chůze po téhle silnici. O tom až později.
Jinak již máte, milí fandové, podstatné informace včetně fotek a videí. Těžko tedy něco nového, co byste nevěděli z našeho webu nebo facebooku. Zápasy byly na Sport5, takže tam jste všechno mohli vidět na vlastní oči. I poslední zápas o umístění v turnaji v sobotu navečer bude opět na této stanici.
Takže jen pár postřehů.
Let do Lisabonu trval 3 a půl hodiny. Letěli jsme s portugalskou aerolinií a musím konstatovat, že piloti ČSA jsou úplně jiný level. Přistání na ranvej v Lisabonu bylo na několik poskočení, ale přežili jsme. Ti, co se probrali ze šoku, zatleskali. Podle mne to nebylo uznání kvalit pilotů, ale tleskali z radosti, že se do rakve dostanou někdy jindy.
Dvě hodiny čekání v Lisabonu jsem vyplnil ochutnávkou portugalského piva. 4 dcl tohoto moku stálo 5,20 Euro. První dojem nebyl až zase tak špatný, ale v dnešní den musím konstatovat: čeští spoluobčané, važme si našeho českého piva. V Portugalsku čepují a prodávají patoky. Máme na pokoji televizi. Je tam asi 28 programů. Dá se ale koukat tak akorát na Eurosport. Spoluobčané: važme si naší české televize.
Po pár dnech soustředění přicestoval Ruslan Mingazov.
Je to fajn kluk, tak jsem se s ním i já rád přivítal. Ihned zaplul do kolektivu. Na pokoji je s Valerijsem Šabalou. Ten ukázal proti Kodani svou sílu. Červené karta, žlutá karta, trestňák, gól…. Valerijs si taky na nic nehraje. Kluk do party.
Počasí tu není kdoví jaké.
Dnes je azuro a tak 12 stupňů celsia, ale pár dní bylo pod mrakem, foukal silný studený vítr. A také poprchávalo. Je to tady na zimní bundu.
Kypr to není…
Jestlipak tam ještě někde jsou zbytky mé stoličky? Apropo Kypr a Franta Komňacký… Viděl jsem se s ním na oslavě Mírových padesátin. Ptal jsem se ho, jestli by mi teď po letech nevysvětlil, proč trenéři střídají nejdříve pravé (levé) křídlo a pak hned levé (pravé) křídlo. Říkal, že je to jednoduché. Křídla toho nejvíce naběhají a jsou tedy nejdříve unavení. A pokud nejsou unavení, tak je to také na střídání. Zní to velmi logicky.
Ještě k tomu moři zde v Portugalsku.
Vydal jsem se to moře vyfotit. Půjčil jsem si v půjčovně golfových potřeb kolo. Slíbil jsem, že budu jezdit jen „inside“. V jednom rohu u kostela jsem ale nalezl možnost úniku ze sevřeného prostoru a vydal se silnicí na město Avlor, kde jsem tušil moře. Jel jsem do kopce a pak zase z kopce a moře stále nikde. Potkal jsem hluchou stařenku, která podle mne kromě toho, že neslyší, neuměla taky vůbec anglicky. Dál jsem proto musel intuitivně. Úplně zničený a propocený jsem dorazil nakonec na pláž a udělal „selfie“.
Vydal jsem se zpět. Jak jsem ale předtím hledal to moře, tak jsem si nezafixoval orientační body. Nevěděl jsem ani polohu našeho hotelu. Jel jsem tedy podle čichu. V Portugalsku je jeden kruhový objezd za druhým. Každý jsem třikrát objel a vydal se směrem k hotelu. Protože je Avlor obklopen kopci, tak jsem šlapal a šlapal. Zdálo se mi ale, že to tam nějak nepoznávám. Zeptal jsem se tudíž šedovlasého staříka (byl tedy jen o něco starší nežli já, též šedovlasec) na hotel s golfovým hřištěm. Poslal mne dále do kopce, že na kole tam budu za 2 minuty (pěšky 5 minut). Golfové hřiště tam bylo, i hotel. Ale jiné a v recepci jsem se dověděl, že „I have lost“ a že se mám vrátit do Avloru a tam doprava. Sjel jsem tedy kopec na kruhák, třikrát ho objel a vydal se doprava, kde jsem tušil náš hotel. Vyšlapal jsem další horskou prémii a dorazil k benzinové pumpě, kde myl auto mladý Portugalec. Řekl mi: „you have lost!“ a že musím zpět do Avloru. Sjel jsem tedy kopec znovu na ten samý kruhák a vydal se doprava o jednu silnici dále. Konečně jsem pochopil, že musím jet zpátky kolem campingu a malého letiště. Ty cedule (camping a aeroporto) tam byly celou dobu…
Dorazil jsem na hotel na kraji zhroucení a dal si horkou koupel. Přibližně za 3 hodiny od dojezdu propukla u mne silná rýma. Celé utkání proti Kodani jsou prosmrkal.
Oběť za poznáním a fotkou moře byla veliká. Ale vítězství je moje. Kromě hřiště a hotelových prostor jsem totiž viděl moře. Nic na tom nemění fakt, že ta pláž byla k neodlišení od pláží na Kypru, v Turecku, v Bulharsku, ve Španělsku, v Řecku a jinde. Snad jen ten Jadran je jiný…
Zdraví Vás všechny MUDr. Libor Hanuš
Štěpán Hanuš
