Domácí ligová rozlučka podtrhla vynikající sezonu. K vítězným oslavám pomohla jednoznačná výhra nad Baníkem Ostrava. Utkání hodnotí Luděk Pernica, Ondřej Mihálik a bývalý kouč Jablonce Jaroslav Dočkal.

Luděk Pernica rozjel gólovou smršť, na co všechno se teď těší?

Jak se obránce ocitne v gólovém zakončení, tak jako si to předvedl ty u první jablonecké branky?

V té chvíli se hrálo nahoru dolů. Míša Špit rychle rozehrál od naší brány, já celou tu akci vlastně rozjel na Lukáše Masopusta. Ten to potáhl a v nejlepší moment si to předkopl, před obráncem mi to tam píchl do boku a pak už bylo jen štěstí, že jsem toho góla vstřelil.

Pro další vývoj zápasu byla asi první branka důležitá.

Šance už jsme tam měli předtím, ale je pravda, že ten úvodní gól nám hodně pomohl. Do půlky jsme přidali ještě další gól a měli další dvě tři dobré šance.

V některých fázích utkání to vypadalo, jako takový trénink na blížící se finále poháru.

Spíš bych řekl, že to byl od nás hodně dobrý výkon. Bylo to hodně odlišné než třeba posledně v Boleslavi v prvním poločase. Dnes jsme samozřejmě spokojeni a tohle vítězství nás před středečním finále jen posílí.

Ostravu jste až na jednu šanci příliš do zakončení nepouštěli. Překvapila tě jejich malá aktivita v zápase?

Bylo o tom, co jim dovolíme. Měli jsme dobrý presink, hned jsme je napadali. Oni si vytvořili jen jednu tutovku, ale tu jim Míša Špit chytil.

S druhým místem už jste asi dnes ani nepočítali, protože Sparta také vyhrála a oba týmy zůstanou na svých příčkách i po třiceti kolech.

Naděje umírala poslední. Ale já osobně jsem třeba nevěřil, že by Sparta dvakrát prohrála, teď v Budějovicích a za týden doma s Bohemians. To by byli hloupí.

Na sobě máš tričko „zpátky v Evropě“. Tak jak se ti ten nápis na něm čte?

Obzvlášť pro mě je to nádherný. Doufám, že se mi budou vyhýbat zranění a něco si v té Evropě zahraju. Někteří kluci už ty pohárové zápasy tady poznali, ale já tohle z Brna neznám. Moc se na to těším. Teď se ale hlavně těším už na středu, pak i na dovolenou. Potom začneme novou sezonu a přijdou i ty vytoužené poháry.

Ondřej Mihálik: Za patnáct minut na hřišti jsem rád

Do zápasu jsi naskočil asi patnáct minut před koncem. Můžeš říct, jak se na to do té doby dívalo z lavičky?

No krásně. Zápas jsme prakticky rozhodli dvěma góly už v prvním poločase, takže byl klid. A konečný výsledek 4:0 je skvělej. Tři body jsou doma, takže velká spokojenost a po zápase jsme si to my i diváci užívali.

Jaké bylo nastoupit po delší době za A tým?

Sice to bylo jen patnáct minut, ale pro mě to bylo suprové. Zapsal jsem si další prvoligový start a pro mě je to další cenná zkušenost.

Za tak krátkou dobu jsi tam měl dvě dobré akce.

Máte pravdu. Jednou jsem to zkoušel na zadní tyč, čekal jsem tam Crnkiče, ale bohužel to bylo dlouhý. Druhá byla ve spolupráci s Nerminem (Crnkič). Pak jsem to dával pod sebe Honzovi Kopicovi a je škoda, že z toho nebyl gól. Ale patnáct minut je pro mě dobrejch.

Krásné počasí, krásné akce, fanouškovi se muselo utkání líbit. Jen těch gólů mělo být víc, nemyslíš?

To jo, ale i ty čtyři góly jsou pěkné. Ale souhlasím, mohlo jich být víc. Myslím si, že jsme se s fanouškama rozloučili na domácí půdě dobře. Teď ještě získat pohár ve středu v Boleslavi a oslavy by byly veliké.

Čekal jsi, že bys mohl do utkání naskočit?

O nominaci na dnešní zápas jsem se dozvěděl už ve středu. Když jdete na lávku, tak s tím počítat musíte. Trenér mi před zápasem řekl, že mi nemůže slíbit, zda nastoupím, ale že mám být normálně připravenej. A že to vyšlo, jsem moc rád. Znamená to další start za prvoligové áčko a je to další zkušenost.

Těšíš se, že by sis mohl zahrát i ve finále poháru?

Bohužel k tomu nedojde. Dneska po zápase odjíždím na repre. Hrajeme dva zápasy v Černé Hoře, takže na pohár nebudu, což mě mrzí.

Jaro pro tebe bylo takové trošku divné. Zimní přípravu jsi začal s áčkem, ale pak následovala různá reprezentační soustředění a také ses byl ukázat v Německu. Jednou jsi hrál za dorost, podruhé za juniorku a občas přišla nominace do áčka. Jak tohle vnímáš?

Je to tak. Celou jarní sezónu jsem odtrénoval s A týmem, ale zápasy jsem hrál za dorost nebo za juniorku, abych byl herně vytížený. Navíc tam byla i stáž v Německu a do toho ještě přišla reprezentace. Takže, hrát jen v jednom týmu by pro mě bylo lepší, ale nedá se nic dělat.

Ovace po zápase jsou zasloužené, řekl po utkání bývalý hráč a trenér Jablonce Jaroslav Dočkal

Po zápase spolu stojíme na tribuně a fanoušci se nadšeně loučí s hráči. Jsou ty ovace zasloužené?

Zcela určitě. Když bych hodnotil celou sezónu, tak byla vynikající. Jablonec podával v některých utkáních velmi dobré výkony a dneska to zakončil i výborným výkonem proti Ostravě. A co je důležité, že náš tým ukázal, že i ten příští rok by opět měl být úspěšný a možná kvalitnější než teď.

Co vám sezóna ještě ukázala?

Celkově mužstvo ukázalo velmi dobrou výkonnost a je dobré, že má ve svém středu hráče, o které se může opřít. Je to Pospíšil nebo Hübschman. Jejich výkony šly postupně nahoru a v závěru ligy gradovaly. Viděl jsem všechny domácí zápasy a tihle dva patřili ke klíčovým hráčům. A mohl bych jmenovat řadu dalších hráčů. Jsou to velmi spolehliví stopeři. Nahoru šel Greguš sMingazovem. A je tam Kopic a opět se u tohoto jména opakuju. Tenhle hráč je schopen ještě lepšího výkonu. Jsem rád, že dal trenér Šilhavý šanci mladému Mihálikovi. Jeho tátu jsem trénoval a mám dojem, že mladej má před sebou velký potenciál a záleží jen na něm, jak k tomu přistoupí. Věřím, že jednou bude aspoň tak dobrý jako jeho táta.

Vraťme se k dnešnímu zápasu. Těch gólů do ostravské sítě mělo asi padnout víc.

Někdo může namítat, že se hrálo bez starostí, ale Jablonec prokázal velmi dobrou kvalitu. Po celou dobu si se soupeřem prakticky hrál a kromě jedné šance, kterou Michal Špit vynikajícím způsobem zneškodnil, soupeř nic neměl. Na hřišti jsme si dělali, co jsme chtěli, a souhlasím, že gólů tam mohlo spadnout aspoň osm. Z domácí strany tam byla spousta krásných akcí a u všech byli Hübschman a Pospíšil. Ještě se vrátím k Pospíšilovi. Dneska hrál jakoby trošku zezadu, prostě to, co hrál Greguš nebo Rossi. A tam je asi podle mě jeho místo. On si vezme míč, sprintem vyjede třicet metrů a přejde přes několik hráčů. O tom ten fotbal je. Takovým způsobem hrál německý reprezentant Matthäus. Ta jeho měkká noha, to je nádhera.

Mužstvo jde do Evropy. Jakou roli tam podle vás bude hrát?

Důležité je, že co slyším, tak se lidi na Evropskou ligu těší. Baví se, jakým způsobem se to losuje a je to dobře. Samozřejmě to nebude lehké. Narazíme třeba na Estonce, nebo to bude atraktivní soupeř. Každopádně opět změříme své síly s evropskou kopanou a věřím, že můžeme uspět líp než v předcházejících letech. Za ty výkony, které Jablonec podával, si Evropskou ligu zaslouží.