Náš kapitán Tomáš Hübschman ve Spartě s fotbalem začínal a zahrál si v jejím dresu také Ligu mistrů. Teď povede náš tým proti svému mateřskému klubu v rámci nedělního ligového utkání na Letné.
Jak jste spokojeni se vstupem do jarní části SYNOT ligy?
Jsme i nejsme. Důležité bylo, že jsme zvládli oba domácí zápasy. S tím jsme měli velký problém na podzim. Na druhou stranu, nedokázali jsme přivést žádný bod z Liberce, což nás při tom průběhu zápasu hodně mrzí. První půli v Liberci jsme prohráli 0:2 a o půli jsme si říkali, že to zkusíme otočit, povedlo se nám dát dvě branky, jenže jsme v závěru lacinou branku zase inkasovali. Oni vůbec všechny tři naše inkasované branky v derby byly hodně laciné. Liberci jsme tak umožnili na hodně těžkém terénu vyhrát.
Jinak jsme ale rádi za dvě výhry, bodově je to dobré, ale herně tam jsou ještě velké rezervy. Už jen v porovnání s přípravou, čeho jsme byli schopni tam, to se nám zatím v lize předvádět nedaří. Body jsou ale samozřejmě důležité, snažíme se pracovat, mluvit o tom jak bychom měli hrát, jak by měl vypadat náš výkon na hřišti.
V čem je nový trenér Frťala jiný než jeho předchůdce?
Každý trenér má svůj náhled na fotbal a svou psychologii. Každý jde zároveň svou cestou, nedá se říci, tenhle je lepší a tenhle horší. Já tohle srovnávání trenérů nemám moc rád. Vždycky je lepší počkat na nějaké výsledky, body či statistiky. I pocitově to každý hráč cítí jinak, pro některé hráče to byla změna ku prospěchu, protože cítili větší šanci hrát a probojovat se do prvního týmu. I hráči, kteří v závěru podzimu pod Jardou Šilhavým nehráli, najednou cítili, že teď budou mít novou šanci.
Změnila se na trénincích nějak atmosféra?
Já bych neřekl, že jsme někdy měli nějakou svázanou či špatnou atmosféru. Bavili jsme se o tom už na podzim několikrát. Problém nebyl žádnej v šatně mezi hráči, ani mezi trenéry a hráči. Bylo to spíš dané tím, že se nedařilo a absolutně jsme nezvládali domácí zápasy. Ujížděl nám vlak, chtěli jsme každým zápasem podzim restartovat a nějak se posunout v tabulce trochu výš. Jenže my jsme se spíš propadali dolů, srážely nás ty remízy. Žádnou špatnou nebo negativní atmosféru jsme neměli, takhle to určitě nebylo. Samozřejmě se změnily tréninky, z mého pohledu je to teď mnohem fotbalovější. Může to působit i tak, že fotbal teď některým hráčům dělá větší radost.
V neděli nás čeká zápas na Spartě, jaký je podle tebe recept k úspěchu na Letné?
Nechtěl bych tak úplně říci, že tam nemáme v naší situaci tak úplně co ztratit. Když se ale podíváme na ligovou tabulku, tak to tak bohužel je. Sparta je favoritem a my se jí to budeme snažit znepříjemnit.
Sparta se dá porazit, není to tým, který by nedokázal prohrát. Trenéři nám určitě ukáží, jakou cestou by se chtěli vydat. Sparta je ale pod trenérem Ščasným mnohem více nečitelná, než tomu bylo dřív. Mění styl i rozestavení. I tím, že uspěli v Evropské lize, zavládl na Letné takový větší klid, než byl u nich dříve patrný. V lize se snaží honit Plzeň a pořád bojovat o titul. Každé kolo je pro ně ale těžké, i z toho pohledu, že Plzeň neztrácí a má tříbodový náskok. Teď tam je navíc to odložené utkání, kde ten rozdíl mezi oběma může ještě narůst. Oni by spíše potřebovali, aby Plzeň někde zaváhala, aby se dostali alespoň na stejnou úroveň. Takhle Sparta cítí, že v lize nesmí zaváhat, což by mohla být i naše výhoda.
Už jsi nakousl, že Sparta produkuje několik herních stylů, je o to těžší se na ní připravit?
Ono tyhle styly atd., to jsou spíše mediální hry. Podle mě i v zápase s Krasnodarem Sparta dobře zareagovala na rozestavení soupeře a změnila svoje rozestavení. Tím vlastně zachránila celý zápas i postup. Z mého pohledu je na hřišti furt jedenáct hráčů na jedenáct. Je to spíše na těch hráčích, jak se rozestaví na hřišti, aby dokázali zamezit nebezpečí od soupeře. Rozestavení bude v neděli důležité, ale bude hlavně rozhodovat hráčská inteligence, musíme zvládnout situace v nebezpečných prostorech!
Bral bys ze Sparty bod za remízu?
Teď asi jo, ale bude záležet na samotném průběhu zápasu. Sparta bude asi vždycky doma favorit, a to s každým soupeřem v lize. Body se z jejího hřiště lehce nevozí. Bod bych asi bral, ale pokud bude průběh takový, že bychom šahali po vítězství a přivezli si jen bod, to bych asi určitě spokojený nebyl.
Sám si na Letné strávil krásné roky, vzpomeneš si občas na Spartu?
Je to klub, který mě fotbalově vychoval. Strávil jsem tam dlouhou dobu, někdy od roku 1986 jsem tam začal jako kluk běhat po hřišti. Vzhledem k tomu, že můj starší bratr hrával za Spartu, tak jsem chodil s nimi na tréninky. Až když se otevřela nějaká minipřípravka, tak jsem začal trénovat se stejně starými hráči. Od té doby to byl můj první klub. Mám krásné vzpomínky na celou mládežnickou kategorii, na všechny trenéry, všechny spoluhráče. V pozdějším věku mi Sparta umožnila dostat se do profesionálního fotbalu, v další etapě se i přestoupit do zahraničí. Sparta je prostě můj mateřský klub.
Ligu si okusil poprvé za trenéra Hřebíka, jste ještě dnes v kontaktu?
Že bychom si volali, to říct nemůžu. Máme spolu ale dobrý vztah. Vždycky, když se vidíme, tak samozřejmě rozebíráme nejbližší budoucnost a nejbližší minulost. Sparta mi na začátku umožnila hostovat tady v Jablonci, kde tehdy působil trenér Hřebík. Po té sezoně trenér Hřebík přešel na Letnou, já se také vracel na Letnou a to mi vlastně hodně v začátku pomohlo. Trenér mě celý rok viděl tady v Jablonci, věděl, co ode mě může čekat, to mi pomohlo v rozjezdu ve Spartě.
Jaký byl Jaroslav Hřebík kouč?
Nároky měl veliké, nejen fyzické ale i taktické. Fotbal viděl trochu jinak než někteří hráči, trenéři a další lidé kolem fotbalu. Fotbal se poslední dobou hodně posunul. Ale není to vůbec daleko od toho, co trenér Hřebík říkal už tehdy, kdy Spartu trénoval. Úspěch, který tam udělal v Lize mistrů, to bylo něco fantastického. Hráči, kteří byli ochotni respektovat a poslouchat jeho pokyny, se sami přesvědčili, že to slavilo úspěch. Na takový úspěch se bude teď jen těžko navazovat.
Vyrostla z vás skvělá generace, která se rozprchla do světových velkoklubů.
V tu dobu ani já, ani Petr Čech, Zdeněk Grygera, Jirka Jarošík a spousta dalších jmen nebylo na tak velké úrovni. Na tu jsme se postupně dostali právě třeba jako Čechíno, a další. Kluci se dostali do spousty velkých top klubů, ať už to byla Chelsea, CSKA, Ajax či Juventus.
Hráči se tímto úspěchem posunuli takříkajíc dál, ale nikde není psané, že dnešní kolektiv Sparty, nebo jiného týmu, na tyhle úspěchy nemůže navázat. Někdy je to i o štěstí. Sparta letos v pohárech podává dobré výkony, spousta těch hráčů se určitě může individuálně posunout dál.
Ty osobně si strávil nejlepší léta v ukrajinském Šachtaru Doněck. Sleduješ jeho tým i nadále?
Kamarádů tam mám dost. Situace na Ukrajině se ale hodně změnila i Šachtar Doněck samotný. Nemůžou působit a hrát v domácím městě a na svém stadionu, což je samozřejmě těžké pro celý klub. Spousta hráčů, která mohla odejít, tak učinila, i když nikomu se asi neodcházelo úplně lehce. Situace je k tomu dovedla. Teď je to pro ně o to těžší, musí udělat nějaké transfery. Domácí kemp mají v Kyjevě a domácí hřiště ve Lvově, což je od sebe 500 km daleko, to není úplně domácí zázemí. Je to asi těžké tam někoho úplně nalákat. Dříve to měli lehčí, měli nově postavený stadion pro padesát tisíc lidí, jeden z nejluxusnějších v Evropě vůbec. Domácí publikum, domácí báze s devíti hřišti, z toho tří vyhřívané, atd.. Zázemí tam prostě bylo obrovské. Na to všechno bylo jednodušší hráče nalákat, než teď je dostat do znepřáteleného Kyjeva a ještě víc znepřáteleného Lvova. Šachtar tam nikdy neměli moc rádi. Teď se to možná trochu mění, protože tam hrají Ligu mistrů i všechna domácí utkání. Trochu si ti fanoušci zvykli, ale je to něco podobného, jako kdyby hrála Sparta v Ostravě a měla tam mít domácí prostředí. Taková situace tam teď je, je to pro ně těžké, ale kdyby nebyl prezident Rinat Achmetov, tak ten klub asi dneska už nefunguje. Nikdo by si nedovolil mít klub Šachtar Doněck 750 km od Doněcku, a zároveň mít v Kyjevě zázemí a ještě o pět set kilometrů dál hřiště. Jen to ukazuje, jak moc ten klub miluje. Úplně tak mu nezáleží, kolik to bude stát, a jak těžké to bude finančně. Snaží se ten klub maximálně udržet a věří, že se vrátí jednou domů do domácí arény.
Může Doněck vyhrát třeba i celou Evropskou ligu? Nedávno překvapil vítězstvím 3:0 na Schalke.
Proč by ne? Když jsme jí vyhráli my v roce 2009, žádní velcí favoriti jsme také nebyli. Žádné evropské týmy s námi moc nepočítaly. Odešli nějací hráči, nejvíce bolí přestup Alexe Teixeira, ten dal kolem třiceti branek, celá útočná fáze se točila kolem něj. Na druhou stranu jsou tam další jako Dentinho, Nem, a další Brazilci, kteří mají zkušenosti. Šachtar to má dobře rozjeté, když narazí na Anderlecht. Z mého pohledu je to hratelné, šance bych odhadl tak 50 na 50. Při losu to mohlo pro Šachtar dopadnout mnohem hůř. Sám bych byl rád, kdyby Šachtar došel co nejdál a povedlo se mu klidně ten úspěch z roku 2009 znovu zopakovat. Přál bych to nejen lidem, kteří se o ten fotbal tam starají, ale hlavně prezidentovi, který ty lidi drží pohromadě.
Jan Bendl
