Odchovanci táhli tým za vítězstvím proti Zlínu. Po dlouhé době dostal v základu příležitost Vojtěch Kubista, na hrotu se pak prosadil v den svých 19-tých narozenin prvním gólem Ondřej Mihálik!

Mihálikův první ligový gól v den devatenáctých narozenin

Jaké to je vstřelit v narozeninový den svůj první ligový gól?

Lepší dárek jsem si přát nemohl. Jsem strašně vděčný za to, že jsem do toho zápasu vůbec mohl naskočit a vylepšil jsem si to tím svým prvním gólem.

Jaké jsou pocity z prvního ligové branky?

Jsou neuvěřitelné a neskutečné. Jen doufám, že ten gól není ani poslední. Hlavní je, že jsme to dnes zvládli a udělali velmi důležité tři body. Jsem za to strašně vděčný.

Když jsi měl jít na hřiště, nepomyslel si, že by to dnes mohl být právě tvůj den?

Ani ne, do zápasu jsem šel s čistou hlavou, nějak jsem nemyslel na to, že mám narozeniny. Je to asi štěstí, že zrovna v narozeninový den sem dal svůj první ligovej gól.

Byl tvůj táta, bývalý útočník Jablonce, dnes na stadionu?

Nejsem si úplně jistý. Byl jsem s ním v kontaktu před zápasem, ale říkal, že má spoustu práce. Úplně jistej si teda nejsem, jestli nakonec přímo na stadionu byl. Určitě se to ale nějak dozvěděl, nebo se podívá v televizi. Určitě už ví, že jsem góla dal a je pyšnej.

Byl to i jakýsi narozeninový dárek od trenéra, že jsi nastoupil do zápasu?

Ne ne. Vůbec jsem nevěděl, že nastoupím. Bylo mi to řečeno až o poločase. Neměl jsem ani žádné zprávy před zápasem, že by to měl být nějaký narozeninový dárek. Jsem rád, že jsem šanci dostal a na tom hřišti byl.

S jakými taktickými pokyny jsi šel na hřiště?

Já osobně jsem měl pokyny pořádně to odjezdit, a hrát to hlavně poctivě dozadu i dopředu, nebát se. Hrát s čistou hlavou a zapomenout, že to je nějakej můj první zápas. Měl jsem hrát v klidu, tak jak umím.

Nemuselo zůstat ale jen u jedné tvé branky. Gól si mohl vsítit hned při svém prvním kontaktu s míčem na začátku druhé půle.

To byla škoda, tam jsem trochu zaváhal. Nešel jsem tam dřív a těsně před nohou mi to skluzem obránce vypíchl na roh. Byla to asi jedna z těch největších šancí. Ještě jsem tam měl dobrou příležitost, když mi to Standa Tecl přihrával do vápna a já jsem z jedničky levačkou střílel na přední tyč, chybělo tomu kousek, škoda že jsem nedal druhý gól.

Viděl jsi parádní gól Lukáše Holíka, který před poločasem srovnal skóre?

Zrovna jsem se s Martinem Doležalem rozcvičoval, ale byla to teda neskutečná rána, klobouk dolů. Takovej je fotbal, důležité je, že jsme to otočili a vyhráli jsme.

Za dnešní zápas a premiérovou trefu tě určitě nemine nějaké zápisné.

Určitě to nějaké peníze do kasy budou, ještě nevím přesnou částku. Tomáš Hübschman mi to pak určitě spočítá (úsměv).

Vojtěch Kubista: Jsem rád za šanci

Vojto, po dlouhé době znovu v základní sestavě Jablonce.

Zrovna dneska jsem na to koukal. Naposledy jsem v základu nastoupil v květnu 2014. Jsem strašně rád, že jsem konečně dostal šanci. Bylo to po dlouhé době a trápení, kdy jsem byl na hostování v Mladé Boleslavi, které nevyšlo podle mých představ. Snad je to jen začátek, přál bych si, aby to pokračovalo dál.

Na začátek ale hned dvě gólové asistence a dobrý výkon.

Co víc si přát. Ale byla tam i další spousta příležitostí, mohl jsem i vstřelit branku. Dneska to tam nepadlo, ale doufám, že třeba příště.

Co se po pauze změnilo, že jste začali Zlín o dost přehrávat a přišly i góly?

Řekli jsme si, že první poločas nebyl z naší strany ideální. I když jsme vedli, nepohlídali jsme si standardní situaci, Holík měl dost času na to, aby zakončil. Ve druhé půli jsme byli víc aktivní, víc jsme je hnali, nalezli na ně. Získávali jsme více odražených balónů, byli jsme hladovější a snažili jsme se tlačit do brány. Vytvořili jsme si tím dost dalších příležitostí, které mohly skončit brankou. I tak jsme ale spokojeni, že jsme zlepšili hru ve druhé půli.

Jaké to bylo dostat gól do šatny. Holík to totiž trefil náramně.

Když jsem na to koukal, tak jsem si říkal, že to v životě nemůže trefit a on to poslal přímo do růžku. Je to nepříjemné do šatny, ale řekli jsme si v kabině, že to musíme hodit za hlavu a musíme makat dál a to se podařilo.

Od kdy jsi věděl, že nastoupíš v základní jedenáctce?

Někdy na začátku týdne. Trenér něco naznačil a pak už postupem týdne při nácviku na tréninku člověk začal vnímat, že by mohl nastoupit. Nechtěl jsem si to nějak moc připouštět, říkal jsem si, že tomu uvěřím, až budu hodinu a půl před zápasem vědět, že prostě hraju. Připravoval jsem se na to v hlavě psychicky, abych to zvládnul a snad to takhle vyšlo.

Role uprostřed hřiště nad Tomášem Hübschmanem ti vyhovovala?

Určitě. Zrovna nedávno jsem přemýšlel, že jsem vlastně v tomto systému začínal hrát s Lubošem Loučkou. Přijde mi to strašně podobné, po svém boku mám megazkušeného hráče, jako je Tomáš. Jeho pozice je pro náš tým nesmírně důležitá, protože má strašně moc zkušeností, řídí si nás tam a je schopný to ořvat. Mně tohle vyhovuje, Tomáš to jistí, já se samozřejmě dozadu můžu také zatáhnout. Naopak jsem měl víc možností běhat dopředu, což by mě mělo zdobit, nějakej ten pohyb a pohybová aktivita.