Kouč Frťala hodnotí jaro, díl II.

Trenér Zdenko Frťala v druhé části rozhovoru po skončení sezóny hodnotil mladší hráče a naznačil změny v kádru prvoligového týmu.

Odpovídá kvalita jabloneckého kádru konečnému sedmému místu v ligové tabulce?

Jedna věc jsou individuální kvality a druhá týmový výkon. Nejsme jediní, kteří vstupovali do sezony s touhou poprat se o pohárové umístění. Naše místo asi nakonec odpovídá předváděným výkonům.

Jaké bude hodnocení mladších hráčů, které jste se snažil využívat?

Potkalo nás několik vážnějších zranění a bohužel se to týkalo právě dvou našich mladých hráčů. David Breda ukázal hlavně v přípravě svůj nesmírný talent. Vojta Kubista má také velký potenciál, ale v zápase na Slavii utrpěl zlomeninu tří žeber a sezóna pro něj skončila. Celkově nás ta zranění provázela v nezvykle velkém počtu. I to mělo dopad na celkovou výkonnost týmu.

Budete v létě usilovat o posílení a doplnění týmu?

Po sezoně jsme si vyhodnotili individuální výkony hráčů a jsem přesvědčený, že musí nastat určité změny v týmu. Máme prostor, abychom našli vhodné typy na posty, které nás na jaře nejvíce tlačili. V podstatě budeme hledat od obrany až po útok minimálně jednoho hráče do každé pozice.

Můžete být konkrétnější? O jaké posty půjde?

Nejsme jediní, kdo hledá vůdce, který bude schopen být lídrem nejen na hřišti, ale i v kabině. To je současný problém hodně týmů v první lize. Typologie hráčů, jakým býval svého času třeba Pavel Horváth, se těžko hledá, jedním z našich úkolů je si eventuálně takového hráče i vychovat. Také u nás jsou hráči, kteří k tomu určité předpoklady mají. Každý má na hřišti svou roli a od výkonu každého hráče závisí, jak se prezentujeme jako tým.

Trápily vás v průběhu jara nejvíce posty na kraji zálohy?

Víme sami, že co se týče krajních hráčů, po zranění Davida Bredy a Ruslana Mingazova jsme tam měli problémy. Alternovat tam museli Michal Trávník či Pišta Mihálik, ale my víme, že to nejsou jejich posty. Maso (Lukáš Masopust), který nastupoval z pravé strany je hráč s velkou perspektivou, ale ještě taky není vyzrálý, aby byl tahounem mužstva. On je typem hráče, který by se právě tím vůdcovským koučinkem lídra měl posouvat dál. Jednu dobu se mohl stát lídrem týmu Standa Tecl, ale bohužel ho postihlo taky vážnější zranění. To jsou ty rány, které náš tým dostával často.

V týmu máme několik mladých a talentovaných hráčů, dá se na nich dál stavět a budovat Jablonec?

V první řadě musí být zdraví, to je podmínka. Jenže bohužel David Breda letní přípravu nestihne. Pišta Mihálik ještě patřil věkem do dorostu. U něj jsme nejprve chtěli, aby posiloval dorost a pomohl jim k záchraně. Přitom trénoval s námi a za dorost hrál jen zápasy, což nebylo dobře pro jeho vývoj. Ten kluk v podstatě nevěděl, kam patří a pro jeho ustálení myšlenek a psychiku bylo lepší ho zařadit napevno do áčka. Pišta určitě bude patřit mezi ty hráče, kteří by to jednou tady v Jablonci mohli táhnout.

Do této kategorie patří určitě i Vojta Kubista, který rok a půl chodil po hostování a nikde se neusadil. Je to hráč, který je šťastný, že může být v Jablonci a to nám dokazoval každý den v tréninkovém procesu. Když pak tu šanci dostal, tak jí chytil opravdu pořádně za pačesy. Bohužel se brzy na to v zápase na Slavii zranil.

Všechno to jsou věci, které měly u těch zmiňovaných vliv na jejich individuální progres.

Cítil jste jako trenér Jablonce na vaši osobu tlak od médií či fanoušků?

Neodehrálo se nic, co bych nečekal. Když jsem přicházel, říkal jsem, že to je jinej svět. Všechno se mi splnilo do puntíku. Hráčům jsem zdůrazňoval i to, že když na ně diváci soupeře pískají, svědčí to i o tom, že se bojí jich a jejich kvality. Zařadili jsme se do takové kategorie, neřekl bych nenávisti, ale takového strachu po bok Sparty, Slavie a Plzně. Ty kam přijedou, tak je to pro domácího soupeře motivující. Na jednu stranu by pro kluky mělo být pozitivní, že jsou tak vnímání v kategorii top českých týmů, druhá strana je to, jak si s tím dokážeme poradit. Pod tím tlakem se nám ne vždy dařilo hrát. Občas se nám stalo, že se na nás pískalo i v domácím prostředí, protože jsme nepředváděli hru, kterou bychom chtěli. Na to mají fanoušci právo a my se toho musíme vyvarovat. Nesmíme jim k tomu výkony i přístupem dávat jediný důvod. Musíme je o tom neustále přesvědčovat, aby byli naším dvanáctým hráčem.

Jak osobně vnímáte dílčí neúspěchy a jak se naopak užíváte úspěch?

Úspěch? Pro mě je úspěch, když vidím v kabině 23 hráčů a realizační tým, všichni jsou zdraví a nažhaveni před každým tréninkem posunout se o krok dál a výš. Vím, že neúspěchy k našemu řemeslu patří, ale právě ty vás posouvají dál, když se z nich poučíte. Jsem ten typ, který potřebuje být dvě tři hodiny sám, abych si to mohl v hlavě probrat, kde jsem udělal chybu, co jsme mohli celkově udělat lépe. Právě u neúspěchů člověk zjišťuje, kolik má kamarádů a kdo mu přeje. Ale to je úplně normální a je to součástí našeho trenérského povolání. Když se vám daří, musíte makat dvakrát tolik, když se nedaří, kamarádů moc nemáte, ale o to jsou cennější.