Se startem zimní přípravy našich fotbalistů zavály Jablonec desítky centimetrů čerstvého sněhu. Jaroslav Diviš, jedna z nových tváří, čeká při pohledu z okna i kvůli nelehkým klimatickým podmínkám náročný dril.
Jak se rodil tvůj přestup na jabloneckou Střelnici?
První impuls byl od Jablonce už někdy na konci podzimu, což nakonec i vyústilo v prosincový přestup. Měl jsem vlastně čtyři možnosti jak dál. Slovácko se mnou chtělo prodloužit smlouvu, která mi končila za půl roku. Ozval se Jablonec, ale také Brno a Mladá Boleslav.
Co nakonec rozhodlo pro náš klub?
Vím, že ten tým má na víc, než kde se teď nachází. Navíc tu bylo hodně zraněných. Boleslav i Jablonec jsou dle mého na stejné úrovni, i když Boleslav je zrovna teď výš v tabulce. Chtěl jsem jít sem. Dával jsem i na to, že manželka pochází z Desné u Jablonce a chtěl jsem, aby to měla blíž.
Kde kluk z Moravy natrefí na holku ze severu Čech?
Seznámili jsme se ještě když jsem před lety působil v Liberci. Byla se mnou v Senici na Slovensku, i teď v Hradišti, kde se nám hodně líbilo. Teď se vlastně vracíme k ní domů.
Proč zmiňované angažmá v sousedním Liberci tehdy vydrželo jen rok? Bereš ho jako nevydařené?
Byl tam ještě Andrej Kerić a já měl být jako náhrada za něj. Jenže Kerić zůstal a já byl až čtvrtý útočník, ještě za Honzou Nezmarem a Honzou Blažkem. Do hry jsem se moc nedostal a tak jsme se dohodli na hostování v Senici. Hráli jsme tam předkola Evropské ligy a v domácí lize pravidelně o přední příčky, měl jsem tam už nějakou pozici. Neřekl bych, že v Liberci to bylo nevydařené angažmá, ale ani fotbalu jsem tehdy nedával sto procent, abych na ten základ měl.
Teď se dostáváš do Jablonce a můžeš tak rozšířit úzkou skupinu hráčů, kteří si v Podještědském derby zahrají na obou rivalských stranách.
Za Liberec jsem toho moc neodehrál. Ale na derby se určitě těším, nastoupil jsem tu v něm na Střelnici, tu atmosféru si moc dobře pamatuji. Je to podobně vypjaté jako na Moravě, když hraje Slovácko – Zlín a to se mi líbí.
Pohled do statistik ukazuje, že se ti zejména proti Jablonci střelecky poměrně dařilo.
Než jsem se rozhodl pro Jablonec, tak jsem si promítal ty zápasy. Vím, že doma jsem dával na 1:1, na Střelnici jsem taky srovnával na 1:1 nějakou haluzí. Na tyhle dva góly si vzpomenu, dál už asi ne. Ale vím, že se mi tady hraje dobře (úsměv).
Nebojíš se poměrně velké konkurence na ofenzivních postech?
Konkurence je všude. Pokud v tom týmu není, hráči pak stagnují a neodvádějí požadovaný výkon. Každý musí na tréninku makat na dvě stě procent, aby se do základní sestavy dostal.
Patříš mezi univerzální hráče, jaký post ti ale sedí nejvíce?
Pro mě je lepší hrát v útoku, kde se nemusím tolik vracet. Víc mi to ale vyhovuje z kraje, kde je víc prostoru a nemáš na sobě nalepené dva stopery. Takže asi spíš z pravého kraje zálohy.
Znáš osobně některé hráče z jablonecké kabiny?
Kluky znám hlavně že hřiště. Vím, že tu je hodně Moraváků, hodně kluků z Olomouce. Vlasta Hrubý ze Znojma. Osobně znám ale jen Michala Trávníka ze společného působení ve Slovácku.
Fotbalisté nemívají zimní přípravu příliš v oblibě, jaká bude příprava na Jablonecku?
Tady ta bude asi horší (podívá se z okna na hustě zapadanou Střelnici) než u nás tam dole. Ráno jsem musel vyhazovat auto a na to nejsem zvyklý. Příprava bude asi těžká, díval jsem se, je tam dost zápasů, zimní Tipsport liga a pak jedeme za teplem. Bude to náročné, ale trénovat se musí a musíme se připravit na první kolo.
Mimochodem, právě první kolo hrajeme na Slovácku… To bude pro tebe jistě zvláštní duel.
Zvláštní to teda bude. Poslední zápas jsem tam odehrál za Slovácko, a teď tam najednou přijedu jako host. Je to takové zvláštní, protože svůj vůbec první ligový zápas jsem odehrál za Slovácko a proti komu? Proti Jablonci. Ono se to tak míchá furt, ale určitě se těším. Kluci už mě hecovali, že mě vynesou v zubech na tribunu (smích). Bude to zajímavé a těším se na to. Doufám, že i místní fanoušci mě podpoří a nebude to nic vulgárního.
V sobotu vás čeká první přípravný zápas proti Mšenu, které trénuje pan Vodička. S ním jsi se setkal při svém angažmá v nedaleké Hlavici.
S panem Vodičkou máme výborný vztah, voláme si pravidelně už od doby, co jsem z Hlavice odešel. Měl jsem tam nějaké problémy se životosprávou, bylo mi tehdy nějakých devatenáct let. Ale právě tam v divizi jsem se nastartoval zpět, dal jsem myslím devatenáct branek a postoupili jsme do ČFL. Nakoplo mě to do profesionálního fotbalu, přestoupil jsem pak do Vítkovic. Na ten sobotní zápas se Mšenem se i kvůli panu Vodičkovi těším o to víc, myslím že tam bude i pár dalších bývalých spoluhráčů.
Jan Bendl
