Pravý obránce Nikola Janković se rozkoukává v novém prostředí jablonecké kabiny a pilně polyká tréninkové dávky v zimní přípravě.
Jaké byly tvoje fotbalové začátky?
Narodil jsem se v městečku Lazarevac, které je asi stejně veliké jako Jablonec a tvoří předměstí Bělehradu. S fotbalem jsem tam začal, když mi bylo čtyři nebo pět let.
Byl fotbal tvým jediným sportem už od mala?
Ano, vždycky jsem chtěl být fotbalistou. Ostatní sporty mám rád, ale nikdy jsem je neprovozoval závodně.
Popiš nám prosím svoji kariéru.
Jako malý jsem začínal v menším oddílu Borec Lazarevac v mém rodném městě. V mladším dorostu někdy v šestnácti letech jsem pak přešel do většího klubu FK Kolubara. Tam se mi dařilo a rovnou z kategorie U17 si mě trenér vytáhl do mužstva dospělých. Kolubara tehdy hrála druhou srbskou ligu a pravidelně jsem tam nastupoval dvě sezóny.
Mezníkem ve tvé kariéře byl asi přestup do FK Čukarički?
Ano, tahle změna byla pro mě zatím zásadní. Dostal jsem se do nejvyšší soutěže a strávil jsem tam čtyři pěkné roky. Čukarički je tradiční klub, který po privatizaci získal bohatý majitel a rychle ho vrátil mezi elitu.
Během těch let sis také zahrál v evropských pohárech. Jaké vůbec byly ambice klubu?
Ty nejvyšší! Vždycky jsme chtěli skončit co nejvýš. Kvalifikaci o Evropskou ligu jsme hráli dvakrát, ale vždy nám chyběl malý krůček a bohužel jsme neuspěli.
Jak se vůbec upeklo tvoje první zahraniční angažmá v Jablonci?
Koncem roku mi v Čukarički skončila smlouva a už jsem ji nechtěl prodloužit. Cítil jsem, že potřebuji změnu. Nejprve se ozvalo slovinské FK Krško, tak jsem jako volný hráč podepsal smlouvu tam. Poté ale přišel Jablonec, že potřebuje pravého obránce, a projevil o mě zájem. Česká liga je určitě kvalitnější než slovinská a o jabloneckém klubu jsem slyšel jen pozitivní reference. Tak jsem tady teď na hostování s opcí a chtěl bych se poprat o místo.
Do Jablonce přicházíš na post pravého obránce. Na této pozici hraješ už odmala?
Posledních čtyři nebo pět let hraju pravého beka, předtím jsem nastupoval víc vepředu na pravém křídle.
Jaké máš záliby nebo jak rád trávíš volný čas?
Jsem vždycky rád s rodinou a moji přítelkyní. Měla by za mnou do Jablonce přijet před startem ligy, až také budeme mít zajištěné ubytování. Rádi chodíme na procházky do přírody. Občas si také rád zahraju videohry.
Jaké jsou tvé osobní cíle v kariéře?
V tuhle chvíli se chci samozřejmě především prosadit tady v Jablonci. Máme silný tým a nebude to snadné. Jako každý fotbalista i já bych si chtěl také potom zkusit nějakou evropskou top ligu.
Na severu Čech jsi už téměř dva týdny. Jak se ti v Jablonci líbí?
Zatím jsem neměl moc času, abych se podíval na město. Během zimní přípravy trénujeme většinou dvakrát denně, takže mohu zatím porovnávat pouze tréninkové možnosti a zázemí klubu. To všechno je na vysoké úrovni a jsem moc spokojený. Město rád poznám časem, až bude volněji.
Přípravu nám zatím trochu komplikuje sníh. Překvapilo tě to?
Ani ne. V Srbsku také sněží a koneckonců u nás na Balkáně je nyní možná ještě chladněji a panují tam nižší teploty než v Čechách.
Do mužstva jsi přišel po neúspěšném podzimu. Cítíš v kabině, že bychom to mohli zlomit?
Jsem tady ještě krátce. Slyšel jsem samozřejmě kolem sebe, že se podzim týmu nepovedl. Všichni hráči ale makají v tréninku, a když budeme zdraví, tak to jistě zvládneme. Česky ještě tolik nerozumím, ale i tak poznám, že nálada v kabině je dobrá a věřím, že se to přenese i na hřiště.
Jak složitá je pro tebe vůbec čeština jako jazyk?
Učím se sám doma po večerech i během dne. Cestou na trénink v autě od Mirzada nebo i v kabině už jsem nějaká slovíčka pochytil.
Štěpán Hanuš
