Po ligovém A týmu odstartovala do jarní části sezóny také jablonecká juniorka. Po změnách v zimní pauze ji povede nový trenér Jiří Kotrba, který zároveň plní roli šéfa celé mládeže FK Jablonec.
„Vedení klubu dokáže zajistit nadstandardní podmínky na vynikající úrovni. Výstup a výsledky ale musíme zlepšit,“ říká na úvod obsáhlého rozhovoru nový sportovní manažer jablonecké mládeže Jiří Kotrba.
Jaký vztah máte k jabloneckému klubu, do kterého se vracíte po dlouhé době?
Je to už dlouho, asi osmnáct let. Mezitím už jsem prošel řadou jiných angažmá. Ale na Jablonec samozřejmě vzpomínám strašně rád. Řeknu to jinak. Všechny tyhle štace jsem absolvoval sám bez rodiny a z Hluboké jsem dojížděl. Jablonec byl tehdy jediné místo, kam jsme se i s rodinou přestěhovali. Děti mi tu čtyři roky vyrůstali, chodili do školy a mají tu dodnes spoustu kamarádů. Tím to odpovídá asi na všechno.
Je tedy pro vás výhoda, že přicházíte mezi lidi, které znáte?
Prostředí je mi určitě blízké. Za tu dobu se toho ale hodně změnilo. I lidé a jejich povaha se různě vyvíjí. Hlavně stadion se změnil k nepoznání. Já jsem zažil ještě starý původní Střelák. Trochu s nostalgií jsem si na to zavzpomínal, když jsem v lednu přicházel. Všichni mi vyprávěli, že poslední tři roky nebyla velká zima. Já se tady v lednu jednou ráno probudil a přišlo mi, že se čas vrátil o těch dvacet let nazpátek. Doma v Hluboké samozřejmě na takové sněhové nadílky zvyklí moc nejsme.
Jak se vůbec zrodil Váš zimní příchod do Jablonce?
Kývl jsem na nabídku pana Pelty, protože mě baví a naplňuje péče o všechny hráče klubu, nejenom o hráče „A“ týmu. Ne že bych vzdal svoji trenérskou dráhu, ale nemám zkrátka už ambice ve svém věku za každou cenu někomu něco dokazovat. Nehledám trenérské příležitosti, ale dobré vztahy.
Přeci jen máte ale za sebou bohatou trenérskou kariéru. Nebývá zvykem, že by tak úspěšný trenér přesídlil k mládeži.
Důležité pro mě je cítit, že má moje práce odezvu. Pokud vidíte svěřence spolupracovat a pokud mají zájem na sobě pracovat, tak mě prostě tahle práce baví, ať už se jedná o vrcholový profi fotbal nebo třeba mužstvo dorostu.
Před příchodem do Jablonce jste si ale asi dělal obrázek o tom, jak to v Jablonci s mládeží vypadá.
Nikoho se nechci dotknout. V minulých letech se ale klub oddálil místnímu regionu nejen u áčka, ale i v mládeži, kde přicházelo mnoho hráčů odjinud z různých koutů republiky. Kontinuita s Jabloncem a regionem se tím trochu narušila. Jedna z mých vizí bude teď to pomalu vrátit, jak to tu bylo nedávno. Nechceme se zbavovat ambicí, že by mohli přijít cizí hráči. Aglomerace kolem Jablonce není velká. Liberec s Mladou Boleslaví jsou blízko a také tam dobře pracují s mládeží. Zároveň je třeba se vyrovnat s obrovskou konkurencí zimních a dalších sportů v našem regionu. Nebráníme se proto tomu, aby přišel dobrý hráč, byť třeba ze Slovenska. My jsme mu schopni a ochotni vytvořit dobré podmínky. Ale takové doplnění musí přijít jen za předpokladu, že takový hráč je lepší a kvalitnější než ti domácí.
Podle Vás si tedy jablonečtí rodáci zaslouží šanci v naší mládeži?
Příležitost mladým odchovancům chceme dát a to myslím, že ti současní dlouholetí trenéři také činí. Nemůžeme si ale myslet, že všechna mužstva poskládáme jenom z fotbalistů našeho regionu. Když sem ovšem někdo přijde, tak by měl být na první pohled o trochu lepší anebo musí mít nějakou perspektivu rychlejšího růstu než místní kluci. I v letošním lednu jsme vyzkoušeli několik talentovaných fotbalistů, nechali jsme si však jen jednoho a to ještě tak, že až v létě definitivně rozhodneme, zda zůstane natrvalo.
Jaký máte názor na upřednostňování vlastních odchovanců v A mužstvu?
Samozřejmě potřebujeme, aby tento proces nekončil v juniorce nebo starším dorostu. V ligovém A týmu by měla být neustále určitá skupina mladých hráčů, které si bude trenér zkoušet na tréninku nebo v přátelských utkáních. Když budou zdraví, budou na sobě pracovat, budou mít správnou morálku, tak musejí vidět šanci se dostat do áčka.
V minulém roce přitom opustil náš dorost celostátní ligu. Jak velký je to problém?
Je to velká škoda. S účastí v nejvyšší soutěži dorostu jsou totiž spojeny nejen prestiž ale i dotační tituly a je také jednodušší cesta při oslovování nějakých hráčů při vyjednávání. Potřebovali bychom se neustále konfrontovat ve všech úrovních mládeže s těmi nejlepšími v republice. Výhledově bychom tedy měli dosáhnout nejvyšších soutěží. To se týká žáků a především i dorostu. Dlouhodobou motivací může být třeba dorostenecká Champions League. Když jsme se do ní mohli kvalifikovat v Příbrami, tak proč by toho nemohlo jednou dokázat stejně velké město jako Jablonec.
Kromě juniorky se změnil realizační tým i u dorostu. To byla už Vaše práce?
Když jsem přišel na Střelnici, tak jsem si zase dal za cíl vytvořit nové realizační týmy u jednotlivých kategorií. Základním úkolem pro mě je do léta postavit funkční trenérské a realizační týmy u mládežnických celků. Hlavním předpokladem je tady to, aby trenéři byli nějak historicky spjati s jabloneckým fotbalem. Pokud možno by měli pocházet přímo z Jablonce nebo z nejbližšího okolí. Prvním takovým případem je angažování profi trenéra Martina Kotyzy, který nastoupil na startu zimní přípravy k dorostenecké „16“. Dále také bývalí hráči jako Martin Procházka nebo Honza Zelenka začali pracovat u mládeže. Zelenka se stal trenérem brankářů pro celý mládežnický úsek. Pomalu tohle startujeme a i do budoucna se snažíme oslovit bývalé hráče Jablonce, kteří mají schopnost trénovat a chuť fotbalově se vzdělávat, aby jabloneckému klubu pomohli.
Trenéřina ale vyžaduje spoustu času...
Přesně tak a není to vůbec jednoduché, když musíte tolik obětovat tomu svému týmu a celému klubu. Trenéřina je prakticky práce na dvacet čtyři hodin sedm dní v týdnu. Mladší kluci mají ještě rodiny, a proto není jednoduché se pro práci trenéra rozhodnout.
Liší se nějak role mládežnického trenéra od toho, který pracuje s hotovými fotbalisty?
Jedna věc mě napadá a chtěl bych, aby tak uvažovali i trenéři v Jablonci. Je třeba s dětmi pracovat pozitivně, aby získali vztah k našemu klubu do života. Ze všech dětí ve fotbalové třídě nebo žákovském družstvu nebudou jednou ligoví fotbalisté a fotbalistky nebo potenciálně reprezentanti, protože to procento je malé. Nicméně mohou z nich vyrůst amatérští fotbalisté, kteří naplní místní kluby, nebo z nich vyrostou fanoušci našeho klubu. Z některých se mohou stát budoucí sponzoři nebo učitelé. Zkrátka chceme, aby každý, kdo projde našim klubem nebo fotbalovou třídou, získal pozitivní vztah k fotbalu a k FK Jablonec. V dospělosti pak budou mít sami děti nebo budou další děti ovlivňovat, a tak chceme, aby je zase vedli ke sportu a k fotbalu.
Pojďme nyní k juniorce. Jak proběhla zimní příprava?
Na začátku jsme klukům řekli, že je čeká hodně práce. Myslím, že většina z nich to přes zimu zvládla. Mrzí mě akorát, že některé hráče musíme do toho tlačit, místo aby sám hráč tlačil na trenéra, aby mu připravil servis pro jeho přípravu a mohl se zlepšovat. Někdy je třeba hráčům připomenout, že jenom díky náročné a někdy i nepříjemné práci se mohou dopracovat ke kýženým výsledkům. Ten nikdy není zadarmo. Velkým problémem nejen u nás, ale v celém českém fotbalu, je často nesoustředěnost hráčů při tréninku. Pak se fotbalisté diví, když přijdou do zahraničí.
Juniorka v zimě pod Vaším vedením absolvovala dvě soustředění a také v Jablonci jste trénovali často dvoufázově. Museli jste řešit nějaké organizační problémy?
Ani ne. Jen jsme museli na zimní přípravu rozdělit kolektiv na dvě skupiny. Ti, kteří mají menší profesionální smlouvy, si mohou samozřejmě dovolit trénovat flexibilněji než hráči, kteří docházejí do středních škol. Mají čas na tréninky a regeneraci ve standardních časech. Hráči, kteří chodí do školy, mají ale za úkol odtrénovat ten samý objem. Dopolední tréninkové jednotky tak musejí kompenzovat brzy od sedmi ráno nebo pak ve večerních hodinách. To není samozřejmě komfortní pro ty hráče, ale ani pro nás trenéry.
S juniorkou Vám bude pomáhat jako asistent Džimis Bekakis. Mohl byste ho fanouškům představit?
Džimis je zkušený trenér a zároveň jablonecký rodák, který tady bydlel do svých čtrnácti let a nyní se zapojuje do realizačního týmu juniorského mužstva, abych se mohl věnovat více dalším organizačním úkolům u jablonecké mládeže.
Jaké úkoly kromě již zmíněných tam na Vás ještě čekají?
Potřebujeme na příklad zlepšit materiálně technickou základnu klubu tak, abychom třeba v budoucnu měli více hracích ploch nebo aby se modernizovaly tělocvičny ve školách. To jsou sice dlouhodobější koncepční úkoly, ale je nutné je také řešit.
Přejeme hodně štěstí!
Štěpán Hanuš
