Operace obnovené zlomeniny zánártních kůstek proběhla úspěšně a Adam Zreľák netrpělivě vyhlíží další, možná vůbec klíčové, vyšetření v příštím týdnu.
Můžeš čtenářům přiblížit a zrekapitulovat celou tvojí lapálii s únavovou zlomeninou levé nohy?
Loni v červnu jsem se zranil na tréninku Slovanu Bratislava. Při střelbě mi to tam puklo. Šel jsem na rentgen, kde mi zjistili únavovou zlomeninu na kraji chodidla. Doktoři v Bratislavě říkali, že operace není třeba, že by se to mělo do tří měsíců samo zahojit. Jenže po dvou měsících jsem šel na první rentgen, nehojilo se to a stále to bylo ve stejném stádiu, jako na začátku. V tom čase jsem přestupoval do Jablonce. Po příchodu na sever Čech jsem se po domluvě s panem doktorem Novákem a panem Peltou rozhodli pro operaci v Praze. Ta proběhla zkraje listopadu a už na začátku prosince po kontrole jsem začínal chodit. Od ledna už jsem startoval individuální přípravu.
V průběhu jara jsi začal naskakovat do sestavy. Přišel ale zápas v Mladé Boleslavi a obnovení zranění bez cizího zavinění. Co přesně se tam odehrálo?
Bylo to bez kontaktu. Zkoušel jsem napadat brankáře při výkopu, ve chvíli kdy on vykopl balon, tak jsem se zvrtnul. Chtěl jsem jít jako nazpět, když jsem se ale otáčel na druhou stranu, ucítil jsem stejný pocit jako při prvním zranění. Rentgen ukázal, že to je zase na tom samém místě, únavová zlomenina se mi bohužel vrátila. Po dalších rentgenech v Praze mi volal můj manažer s myšlenkou, aby mě operovali v Mnichově u specialistů. Manažer i jablonecký klub mi v tom hodně pomohli. Sedmého dubna jsem podstoupil operaci, teď v pátek mě čeká další kontrola.
Tušil jsi hned na hřišti, co se stalo?
Ano, bylo to prakticky to samé jako poprvé. Proto jsem si také hned sednul a věděl jsem, že je zle.
Jak probíhala operace na vyhlášené mnichovské klinice?
Klinika je v Bogenhausenu, operoval mě doktor Seebauer. Doktor mi povídal, že po jeho zkušenostech s touto kostí by se to mělo vyztužit. To se i stalo, dali mi tam šroub. Pokud nebudou problémy, mohl bych i za osm týdnů hrát.
Jaký je současný stav?
Zatím je vše v pořádku, hojí se to. Další kontrola mě čeká příští týden. Když i tam bude vše v pořádku, měl bych pak absolvovat v Regensburgu dvoutýdenní rehabilitaci.
To znamená, že když půjde vše podle plánu, mohl bys stihnout i vytoužené Euro v Polsku?
Je to nadějné. Věřím, že to stihnu. Musím myslet pozitivně, vše ostatní jsem hodil už za hlavu.
O čem člověk přemýšlí v takových chvílích, kdy si přivodí podruhé prakticky stejné zranění?
Když se mi to stalo znovu, tak se mi promítlo v hlavě celých sedm dlouhých měsíců od prvního zranění. Nebylo to nic příjemného. Možná to tak ale mělo být. Třeba je dobře, že se to stalo teď, než kdyby se mi to přihodilo třeba týden před Eurem. Věřím, že teď už to vše bude držet a noha bude v pořádku.
Máš na tváři úsměv, takže se vrací i dobrá nálada?
Byl jsem dost smutný. Po operaci v Mnichově jsem hovořil s doktorem, který operoval třeba i kapitána Bayernu Mnichov Philippa Lahma. Také on měl to samé zranění a byl po dvou měsících na trávníku. Dodalo mi to takovou nějakou pozitivní energii. Věřím, že to tak bude i v mém případě a udělám pro návrat všechno.
Co tě v těžkých chvílích motivovalo a drželo nad vodou?
Je to moje přítelkyně s dcerkou. Jsem s nimi 24 hodin denně. To oni mě dobíjejí velkou silou. Klub mi zase pomohl s operací, starají se o mě. Jsem rád, že jsem v Jablonci, chci být zdravý a vrátit jim to všechno na hřišti.
Už v minulých rozhovorech jsi naznačil, jak hodně pro tebe znamená blížící se Euro za slovenskou jednadvacítku.
Už starou kvalifikaci jsme měli rozehranou dobře, tehdy jsme vypadli v baráži. Teď jsme to dotáhli až na šampionát. Pro každého mladého hráče je to šance, můžeme se v dobrém světle ukázat v nějakých zápasech. Teď jsem ale v Jablonci a tohle ani tak neřeším. Byl bych rád, kdyby mi to Euro vyšlo a někdy v budoucnu se mohl posunout dál.
Zároveň to bude chtít obezřetnost a nic neuspěchat.
Samozřejmě. I proto jezdím už nyní na kontroly do Německa, čeká mě také ta rehabilitace. Doktor bude neustále sledovat vývoj v mojí noze. Když to nebude stoprocentní, tak na Euro samozřejmě nepojedu, abych nevypadl na delší dobu.
Nyní sleduješ počínání jabloneckých fotbalistů jen z tribuny. Jak prožíváš zápasy?
Někdy mám až takové reakce, že mě žena drží. Radši bych byl opravdu na hřišti a ne jako divák. Klukům fandím, byl bych rád, kdyby každý zápas vyhráli.
V Jablonci nosíš nevšední číslo dresu 99. Proč sis vybral zrovna vysoké číslo, které nosil legendární hokejista Gretzky?
V mojí kariéře jsem jako klubové číslo nosil stále devítku, ať už v Ružomberoku nebo ve Slovanu Bratislava. V reprezentaci jsem oblékal číslo 15. V Jablonci byla obě tato čísla obsazená a nic z volného se mi moc nelíbilo. Navrhnul jsem si tedy 99 a bylo mi to schváleno.
Jan Bendl
