Marek Kysela končí profesionální kariéru

Obránce Marek Kysela již nebude pokračovat v kariéře profesionálního fotbalisty. Velký bojovník se takto rozhodl s ohledem na své zdraví po konzultaci s lékaři i vedením klubu.

„Rozhodl jsem se tak po konzultaci s lékaři, trenéry i Miroslavem Peltou. Přednější je zdraví. Zkoušeli jsme to dva roky, abych se z toho dostal, ale pokaždé se našla nějaká další příčina, proč to nejde. Nejdřív operace nádoru na mozku. Mám epilepsii, měl jsem dva záchvaty. Když jsem si myslel, že už to bude v pohodě, tak mi praskla plíce. Rozhodli jsme se, že nemá cenu zkoušet to dál znovu. A místo toho se zaměřit na něco jiného, v čem bych se mohl pohybovat. Místo toho, abych stále pokoušel své zdraví,“ říká o svém předčasném konci pětadvacetiletý stoper Marek Kysela, který si v české lize připsal 73 startů za 6 sezón.

Operace nádoru na mozku

Marka Kyselu, který v Jablonci působil od roku 2012, postihla v roce 2016 nepříjemná zdravotní komplikace. 27. dubna 2016 v semifinále MOL Cupu proti Spartě dostal kolenem do hlavy od Petra Jiráčka. Musel do nemocnice a podstoupil řadu vyšetření. Ta odhalila, že měl Marek Kysela nádor na mozku a musel na operaci.

„V tom zápase jsem hrál pravého obránce, byla tam rána do hlavy od Péti Jiráčka a šel jsem ze hřiště. Chtěl jsem jít zpátky na hřiště, ale tím, že to bylo kolenem do hlavy, tak mě už nechtěli pustit zpátky a zápas jsem skončil. Jel jsem do nemocnice na CT hlavy do nemocnice tady v Jablonci. Na CT se doktorům něco nelíbilo, tak si mě nechali přes noc. Druhý den se mnou mluvil doktor a sdělil mi, že mám nádor na mozku. Hned mě převezli do nemocnice v Liberci, kde už na mě čekal doktor Buchvald. V těchto věcech se vyzná a specializuje se na ně. Říkal mi, jak je to velké a co se s tím dá dělat. Jestli v něj mám důvěru, tak mi to vyndá, že takové věci umí a dělali to. Rozhodl jsem se, že operaci podstoupím v Liberci,“ popisuje své první komplikované zranění Marek Kysela.

Po operaci přišla záhy epilepsie

Naštěstí byl nádor nezhoubný, ale operace mozku s sebou přinesla jinou komplikaci. Markovi se objevila epilepsie.

„Půl roku po operaci to bylo dobré. Pak jsem se necítil úplně dobře, když se stupňovala zátěž, měl jsem motání hlavy a nebylo mi celkově dobře. Vynechal jsem nějaké dny a vyvrcholilo to poprvé v Praze, kde jsem byl sám autem a měl jsem první epileptický záchvat. Nevěděl jsem, o co jde. Měl jsem předtím auru (příznaky před epileptickým záchvatem), to mívá pár lidí. Jenže poprvé jsem nevěděl, co dělat. Jelikož jsem přestával vidět na pravé oko, zastavil jsem na benzínce. Měl jsem dvě hodiny úplné okno a nevěděl jsem, co se děje. Byla zima, byl jsem celý od bahna a běhal jsem po Praze jen v tričku. Naštěstí jsem se nějak dodrncal zpátky k autu a chtěl jsem jet dál. U auta ale čekali policisté, kteří mi řekli, že jsem měl epileptický záchvat a sanitka byla už taky na cestě. Odvezla mě do nemocnice na Vinohradech, kde mě z toho trochu dostali. Pak jsem měl ještě jeden záchvat, ten jsem měl tady na stadionu v kabině. Měl jsem zase auru, ale věděl jsem, o co jde. Byli tam se mnou spoluhráči, hned jsem si lehnul na zem, klukům jsem vysvětlil, co mají dělat. Jel jsem pak zase do nemocnice, kde mi dali vitamíny a tak. To byl zatím můj poslední záchvat, bylo to v únoru myslím,“ vysvětluje Kysela další zdravotní komplikace, které jej potkaly v nedávné době.

Prasklá plíce v Karviné

Když už Marek překonal pooperační období, vrátil se do zátěže a dokonce se opět zapojil do prvoligového fotbalu, přišla další komplikace. Stalo se to 27. května 2017 při posledním utkání ligového ročníku 2016/2017 v Karviné. V závěru zápasu cítil bolest pod pravým podpažím a špatně se mu dýchalo. Ihned po skončení utkání spěchal do nemocnice na vyšetření a ukázalo se, že mu samovolně praskla plíce. Následná operace, léčení a rekonvalescence zabrala opět několik měsíců.

„Bylo teplo a byl to náročný zápas. Na konci zápasu, nějaké poslední tři minuty, jsem cítil píchání na pravé straně hrudníku. Řekl jsem to zápase našemu doktorovi a čekalo se, až mě odveze sanitka do nemocnice. Vzali mě na vyšetření, měl jsem dva rentgeny trupu. Píchli mi injekci a hned to povolilo, takže jsem si myslel, že to bylo třeba jen zablokované žebro. Doktor ale zjistil, že mi jedna plíce praskla samovolně ze zátěže. Takže mi řekli, že si tam nějakou dobu pobudu. Operaci mi dělali lokálně hned ten den. Mezi žebra mi zavedli takovou trubku, která byla připojena k přístroji. Nosil jsem ho pořád u sebe a musel být zapojený v elektrice. Ten běžel furt a nafukoval mi plíci. Plíce se mi za tři čtyři dny nafoukla a byl možný převoz do Jablonce, kde jsem byl ještě týden v nemocnici. Kdyby mi plíce praskla znovu, tak bych už musel na velkou operaci. Trvalo to nějaké tři měsíce, než jsem se do toho zase dostal naplno,“ popisuje nepříjemný úraz Marek Kysela.

Návrat do ligy s gólovou tečkou

I přes to všechno se Marek Kysela opět dokázal vrátit na prvoligové trávníky a návrat to byl impozantní. Na půdě Baníku Ostrava v sobotu 9. září 2017 naskočil do hry místo zraněného Jakuba Považance v 62. minutě. Následně jsme zahrávali rohový kop. Michal Trávník poslal míč na hlavu Marka Kysely a ten zavěsil přesně na zadní tyč! Nakonec jsme v Ostravě uhráli remízu 2:2.

„Kuba Považanec musel střídat rychle, tak to bylo celé narychlo. Rozcvičoval jsem se dvě tři minuty a hned jsem šel na to. Nastoupil jsem v době, kdy jsme měli rohový kop. Jelikož nikdo asi nepočítal s tím, že bych to trefil, tak mě ani nehlídali. Naskočil jsem si a uklidil to přímo do vinglu. Nedal jsem brankáři šanci, neměl nárok (směje se). Do šibenice od tyče to chytat nejde,“ vzpomíná na svou poslední ligovou branku Marek Kysela.

Zdraví je přednější než fotbal

V aktuálním ligovém ročníku naskočil Marek do 5 zápasů a připsal si jednu branku. V probíhající zimní přípravě Marek Kysela začal od začátku s týmem. Pak ale přišly další zdravotní komplikace. Po několika tréninkových jednotkách se Marek necítil dobře, motala se mu hlava a musel na vyšetření. Následné konzultace s lékaři a vedením klubu vedly k jasnému rozhodnutí.

„Teď už jsem si myslel, že to bude v pohodě. Začal jsem přípravu, ale od začátku se mi motala hlava, měl jsem divný pocit, že epilepsie může vyskočit. Mám takové pocity, kdy poznám, že se blíží epileptický záchvat. Podle toho jsme se rozhodli, že bude lepší skončit. Takhle bych třeba začal znovu, cítil bych se pár dní dobře, ale ty stavy by se mohly vyskytnout znovu. Tím bych neabsolvoval přípravu tak, jak se absolvovat má a musely by být úlevy. To ale nejde donekonečna, buďto se fotbalu můžu věnovat naplno, anebo skončit. Myslím si, že je to správné rozhodnutí,“ říká Marek Kysela, který byl v aktuálním kádru nejdéle sloužícím hráčem Jablonce.

Nová výzva: trenér mládeže

Jeho další kroky budou směřovat k přípravě na trénování mládeže v FK Jablonec. V současné době je držitelem licence C.

„Ten den, kdy jsem se rozhodl, že končím, jsem si zařídil licenci C, kterou musím ještě trochu doladit. Pak bych se hned rád vrhnul na licenci B, a jakmile to dodělám, tak ještě áčko. Během studia bych si zkusil nějaké nižší kategorie mládeže, abych poznal, co to je trénovat mladší hráče. Ještě se budeme dál bavit s vedením, co by šlo dělat dál. Pro mě je asi nejbližší kondiční trenér pro hráče, který by připravoval hráče po zranění a musí začínat od začátku. Sám s tím mám zkušenosti a několikrát jsem takhle začínal za poslední dva roky. Vím přibližně, jaké tréninky dělat, aby jim to pomohlo. Já se po nich cítil stoprocentně dobře, co se kondice týče,“ nastínil své budoucí plány Marek Kysela.

Marek Kysela začínal s mládežnickým fotbalem v Plzni, odkud se v roce 2008 vydal na své zahraniční angažmá v Interu Milán, kde hrál především za juniorský tým. S ním také vyhrál juniorskou Ligu mistrů. Za trenéra Josého Mourinha dostal také šanci v přípravném utkání za A tým Interu.

V létě roku 2012 Itálii opustil a přesunul se do Jablonce nad Nisou, kde se vypracoval v pilíř defenzivy severočeského týmu. Patřil do týmů české reprezentace, kde pravidelně hrával od kategorie U16 až po U21. V české nejvyšší soutěži si připsal 73 startů, ve kterých vstřelil 4 branky. Nechyběl také v zápasech českého poháru a kvalifikačních bojích o Evropskou ligu.

Děkujeme ti za všechno, Marku! Přejeme hlavně hodně zdraví a úspěchů v další kariéře i v osobním životě!