Fotbalový záložník či obránce Patrik Haitl začal náš zelenobílý dres oblékat až v šestnácti letech, přesto se považuje za jabloneckého odchovance. Letos se dočkal prvních ligových startů.
S fotbalem začínal Patrik Haitl ve čtyřech letech v FC Jílové, od dvanácti let působil v pražské Slavii a pak už přišla jablonecké štace, zelenobílý dres obléká od šestnácti let. „Vyjma půlročního hostování v třetiligovém Benešově jsem stále v Jablonci. Jsem tu prakticky od dorostu, dostal jsem tu šanci jít až do dospělého fotbalu, takže se dá říct, že se za jabloneckého odchovance považuju,“ přemítá nahlas hráč, který nastřádal minuty i v reprezentačních výběrech U18 a U19.
Za svou dosavadní kariéru ho vedlo nespočet trenérů, přelomový pokrok ale udělal v béčku FK Jablonec pod vedením kouče Jaroslava Vodičky. „Po mém příchodu k rezervě byl Patrik jedním ze dvou hráčů, které jsem si tu chtěl nechat,“ ohlíží se zpětně trenér jablonecké rezervy Jaroslav Vodička. I sám hráč přiznává, že loňský vydařený ročník byl pro něj stěžejní. „Minulý rok byl pro mě asi nejzásadnější v kariéře, vyhráli jsme soutěž a tam nastal asi takový zlom. Nechtěl bych na žádného z trenérů, co mě vedli zapomenout, bylo to dost koučů. Ale díky domluvě s Adamem Peltou a panem Vodičkou jsem tehdy zůstal v B-týmu Jablonce. Oni mi dali šanci a vyšlo mi, že jsem se propracoval až do A-týmu,“ pochvaluje si dodnes dobrý krok Haitl.
Hráč, který piluje pravou lajnu, ať už na pozici krajního záložníka či obránce bývá pro trenéry cenný. Kouč Vodička ho hojně využívá především v záložní řadě. „Vždycky to pro mě byl víc krajní záložník než obránce. Poctivý, rychlostní typ s dobrou střelou i kopací technikou. Vždycky hrál na sto procent,“ popisuje kouč jeho přednosti. „Mně je jedno, kam mě trenér postaví, ale asi o trochu líp se cítím na záložníkovi. Beka taky zvládnu zahrát, hrál jsem to dřív. Za pana Justa jsem hrál i středního záložníka, za pana Bekakise zase levého beka. Prostřídal jsem to, ale asi nejlépe se cítím opravdu na krajním záložníkovi,“ vyjmenovává pozice nevysoký hráč, kterého zdobí právě dobrý fyzický fond a vytrvalost. „Nedostatky jsou vždycky, tam je furt co pilovat. Určitě mezi ně patří na obránce hra hlavou. Z předností zase rychlost, vytrvalost a poctivost, na tom bych řekl, že to mám založené,“ říká o sobě 22-letý hráč.
Letos v létě jej kouč ligového A-týmu Petr Rada povolal do přípravy a mladý Haitl se mohl připravovat po boku těch nejzkušenějších, jako je ostřílený Tomáš Hübschman. „Jsou to všechno velké persony, které toho mají hodně odkopáno. Každý trénink se člověk má od nich co učit. Každá rada od nich je pro mě prospěšná. Je super, že tu takovéto hráče máme. Zrovna třeba Tomáš Hübschman se snaží tu situaci, kterou člověk nevyřeší dobře vysvětlit, řekne, jak to udělat,“ snaží se naslouchat mladý hráč. Brzy po startu letošního ročníku se Haitl dočkal i prvních minut v ligové soutěži. „Byl to zážitek, už ty první dvě minuty v domácím zápase s Ostravou byl pro mě zážitek, protože jsem tohle celou dobu chtěl a věřil tomu. První ostřejší start jsem měl pak v Mladé Boleslavi, tam jsem hrál větší porci minut. Ani bych neřekl, že jsem byl nějak nervózní, ani jsem si to nepřipouštěl. Tréma tam občas nějaká je, ale když je člověk na hřišti, tak to z něj spadne a už se věnuje hře. Neřekl bych, že jsem nějakej trémista, tak zdravě,“ pousměje se. V čem viděl největší rozdíly mezi ČFL a první ligou? „V kvalitě hráčů a kvalitě na balonu. Rychlost hry s balonem na malém prostoru, řešení situací. Když člověk udělá chybu ve třetí lize, tak tam to třeba potrestají jednou ze čtyř akcí, za to v lize jsou to schopni trestat třeba třikrát ze čtyř. Neřekl bych, že v lize bych strádal soubojově. Je to prostě kvalitnější a rychlejší, tím pádem musí člověk rychleji reagovat a vyhodnocovat to,“ myslí si.
O tom, jestli to mají odchovanci ve svých klubech těžší nechce mladý hráč moc polemizovat. „Je to asi na každém jednotlivci zvlášť, jestli se dokáže prosadit. Když se do klubu kupuje hráč v mém věku, tak většinou to není do béčka, jde rovnou do ligového kádru. Odchovanci si většinou ve svých klubech musejí tu cestu vydobýt. Kluci jako Velich, Černys, Pleštil, to jsou kluci, kteří mají budoucnost před sebou, jsou odsud a taky se tam dostali,“ říká na adresu dalších nadějných hráčů v kádru trenéra Petra Rady. „Když jsem na začátku letošní přípravy přišel já, nikdo nevěděl na jak dlouho to bude. Pan Rada si mě nechal, takže za to jsem rád. Věřím dál, že se prosadím, protože se cítím v týmu dobře. Bude teď hodně zápasů, bude to nahuštěné, snad šance zase přijde,“ přeje si Haitl.
Hodně ligových minut přeje svému hráči i trenér rezervy Jaroslav Vodička. „Pro mě je Patrik hráč, který by tu měl dostat šanci. Je to budoucnost pro Jablonec,“ odhaduje kouč. Právě Jaroslav Vodička nyní vede Patrika Haitla u ligového mužstva jako zaskakující kouč za nemocného Petra Radu. Srovnání trenérů se tudíž nabízí. „Oba jsou hodně impulsivní, osobně to mám radši, než kdyby tím trenér nežil,“ má jasno nadějný jablonecký fotbalista.
Jan Bendl
