Realizační tým FK Jablonec od nové sezony rozšířil kondiční trenér David Skuhravý, jenž zároveň působí jako kapitán u B týmu. Jak zvládá takové vytížení a jak se dostal ke kondičnímu trénování?
David Skuhravý pochází z Jablonce a je naším jabloneckým odchovancem. V zelenobílém dresu prošel všemi mládežnickými kategoriemi a letos se stal kondičním trenérem v realizačním týmu trenéra Petra Rady. Davidův otec Roman Skuhravý hrával za náš tým a posléze ho vedl i jako hlavní kouč v nejvyšší soutěži.
Davide, co všechno obsahuje práce kondičního trenéra?
Jedná se o komplexní rozvoj hráče po kondiční stránce. Staráme se od zraněných hráčů, po týmové posilovny až po analyzování dat STATSports GPS vest.
Jak zvládáš funkci kondičního trenéra spolu s hráčskou kariérou, protože jsi zároveň stále aktivním fotbalistou a kapitánem v B týmu FK Jablonec?
Je to náročné časově i psychicky. Člověk se snaží furt přemýšlet, jaké musí připravit tréninky. Pak musím být maximálně připravený i na hru v B týmu. Díky tomu, že máme s trenéry nastaveny maximální pravidla, tak to funguje, jak má. Jsem rád, že mám tu možnost skloubit obě věci.
Poměrně v mladém věku jsi tedy kariéru fotbalisty dal na druhou kolej a přednost dostalo trénování?
To, že bych mohl být profi hráčem, to už nevidím. Každý zná své limity. Je mi 24 let, už také nejsem úplně nejmladší. Kdybych asi nějaký ten větší potenciál měl, tak bych se asi prosadil. Bohužel jsem na to neměl, moje budoucnost je tak v trénování. Jsem zároveň rád, že můžu hrát v béčku, snažím se tomu dávat maximum. Fotbal miluju a chci pro Jablonec odvést maximum toho, co můžu.
Jak ses dostal k profesi kondičního trenéra?
Možná bude vtipné, že jsem obešel asi čtyři vysoké školy. Nedokončil jsem teda ani jednu, protože z mého pohledu jsem se tam nedozvěděl žádné užitečné informace. Každý na to může mít jiný názor, ale pro mě to byla ztráta času. Začal jsem se tedy více zajímat o individuální kurzy, o konzultace s profesionály ze zahraničí. To mě posouvá daleko víc. Jsem teprve na začátku, ale myslím si, že se můžu ještě obrovsky zlepšit. Sebevzdělávání je na tom asi to nejdůležitější.
Kondiční trenér by měl jít hráčům příkladem a měl by na sebe dbát. Zapojuješ se s hráči, nebo stíháš svůj trénink sólo?
Vstávám dřív a cvičíme ráno spolu s fyzioterapeutem a masérem. Snažím se udržovat, plus k tomu dělám ten fotbal v třetí lize.
POHLED trenéra Jaroslava Vodičky: "On to má rád. Má na starosti věci ohledně kondice a rozcvičení, má na to vystudovanou školu, on ví, co dělá. Tyhle věci nechávám na něm, spolu konzultujeme vše, co se týká síly, vytrvalosti a zraněných hráčů. Tohle je přesně jeho parketa. Že je u A týmu, je jedině dobrá věc, je mladej a ambiciózní. V tomhle se on může najít."
Jaký máš s hráči A týmu vztah? Chovají k tobě jako mladšímu respekt, nebo fungujete v nějakém odlehčeném duchu?
Myslím si, že spolupráce funguje. Respekt k nim mám spíš já, za to, co dokázali. Já jim chci co nejvíc pomoci, chci, aby se zlepšovali. Jsem rád za tu možnost, že se můžu starat o takové hráče.
Hodně hráčů bývá zvyklých například na individuální přípravu, jak to funguje v tvém podání?
My se snažíme o týmové podání. Každý hráč ví, co je pro něj asi nejlepší. Nerozlišujeme, jestli je hráč starý či mladý, všichni jsme na jedné lodi a jedeme stejně. Jsou pak samozřejmě nějaké individuální přípravy, ale to si s každým hráčem nastavujeme zvlášť.
Staráš se o i hráčskou stravu?
To je také hodně individuální. Máme nastavenou spolupráci s Amixem, s kterými řešíme doplňky stravy. Klukům doporučujeme nějaké vitamíny a podobně, ale zase je to hodně na jednotlivcích. Máme v týmu hodně mladých kluků, kteří potřebují nabrat svalovou hmotu, těm doporučujeme různé sacharidové nápoje a jiné věci, řešíme jim prakticky jídelníček od snídaně až po večeři. Není to nakázané, každý hráč který přijde, s tím se osobně domluvíme.
Osobně jsi jako fotbalista patřil mezi ty více kondičně nadané, nebo sis to musel odmakat?
Myslím si, že jsem na tom byl vždycky fyzicky dobře, měl jsem k tomu asi proporce. S balonem to bylo horší, takže jsem to musel nahnat na něčem jiném. Mě baví běhat, běhám sám, v tom jsem asi jiný než většina fotbalistů. Možná je to i tím, že jsem se v tom narodil, dril od táty tam byl.
POHLED trenéra Jaroslava Vodičky: "Když jsem ho já dostal na trénování, tak se mi zdálo, že se v některých věcech až podceňoval. Lidi si kdysi klepali na čelo, když jsem ho tenkrát postavil na levého beka a on to měl přes nohu. V té třetiligové sezoně byl pro nás absolutně nepostradatelný hráč, co se týkalo srdce, nasazení a bojovnosti. Jeho největší předností je kondice, to má nadstandardní to je něco neuvěřitelného. On to srdce má tak nastavený, tak jako to měl jeho táta, nerad prohrává. I proto je dneska kapitánem béčka.
Po dorostenecké části kariéry ses v devatenácti letech vydal po třetiligových hostováních.
Byl jsem na několika hostování, ale vždycky jsem byl kmenovým hráčem Jablonce, nikdy jsem nikam neodcházel na přestup. Tím, že se rodila Juniorská liga, jsem si řekl, že bych chtěl jít cestou dospělého fotbalu. Byl jsem na zkoušce v Ústí nad Labem, v Dobrovicích, ve Vlašimi a v Benátkách. V jedenadvaceti letech jsem si řekl, že se tím asi úplně živit nebudu a chtěl jsem se začít zaměřovat na něco jiného. S Adamem Peltou a trenérem Jaroslavem Vodičkou jsem se domluvil, že se vrátím do Mšena. Dá se říci, že tam jsem se nějak restartoval a dostal jsem se do základu. Byl jsem kondičním trenérem u mládeže, postupně u B týmu a letos to přešlo ke kondičnímu trenérovi u A týmu.
Staráš se i kondiční stránku dalších týmů v návaznosti A týmu, B týmu, potažmo akademii FK?
Návaznost tam nějaká je. Času ale není tolik, prioritní zůstává ligový tým. Různé individuální plány a přípravy konzultujeme s trenéry. Například v této době coronaviru se domlouváme na běhání, například cvičíme s hráči po zranění.
Když jsi teď v realizačních týmech trenérů, jak se k tobě pak třeba v B týmu chová na hřišti například kouč rezervy Jaroslav Vodička?
Mně trochu přijde, že od té doby na mě šlape ještě trochu víc, než kdybych byl normální hráč (smích).
Jan Bendl
