Nejmladším trenérem v naší fotbalové akademii je Marek Rezler. Kouč, jenž má na starosti dětskou kategorii U8 v rozhovoru přibližuje, jak je úžasné sledovat dětský vývoj.
Marku, jste nejmladším hlavním trenérem v akademii. Momentálně trénujete kategorii U8. Jak vás baví tato dětská kategorie?
Kategorie je naprosto skvělá. Musím se přiznat, když mi před rokem byla tato kategorie nabízena (tehdy U7), nedokázal jsem si to vůbec představit. Možná díky mému věku. Když jsem začínal s trénováním, chvíli jsem u přípravek působil, ale to byla starší přípravka. Takže do této kategorie jsem šel téměř bez zkušeností. Práce s tak malými hráči je skvělá. Ještě pořádně neřeší fotbalové prostředí a vše, co k němu patří. Největší radost mají, když můžou střílet branku za brankou a oslavit jí, jako jejich fotbalové vzory.
Dříve jste trénoval, jako asistent u kategorie U15. Kde vidíte největší rozdíl jako trenér, porovnáte-li tyto dvě kategorie?
Ano, působil jsem jako asistent u kategorie U13-U15. Srovnávat přípravkové a žákovské kategorie nelze. Věkový rozdíl je tak obrovský, že se to srovnávat nedá. U starší kategorie se už ukazují některé prvky velkého fotbalu, což už připomíná fotbal, na který jsme zvyklí z televize. Přípravka je čirá radost z pohybu, z míče a her. Hráči jsou naprosto bezprostřední a jejich jednání je přímé. Sledovat vývoj jednotlivých hráčů je naprosto úžasné. Mezi těmito kategoriemi je obrovský rozdíl a každá z nich, je zaměřená na něco jiného.
Pracujete sám, nebo k sobě máte asistenty?
Spolu se mnou se na vývoji celého týmu podílí asistenti Martin Škvor a Míra Beran. Oba mají v této kategorii své syny. Míra, jakožto trenér vykonává ještě funkci vedoucího týmu. Když jsme se trenérsky nedokázali sejít kvůli zdravotním nebo pracovním důvodům, vypomáhali nám trenéři z jiných kategorií nebo někteří tatínci hráčů.
V jablonecké mládeži jste dlouhou dobu figuroval jako hráč. Můžete nám vaše aktivní období lehce přiblížit?
V jabloneckém klubu jsem začínal vlastně od nejmladší přípravky. Konec mého hráčského působení přišel na konci žákovské kategorie. Zde jsem nejvíce nastupoval na postu stopera nebo krajního obránce. K trénování mě přivedl Mára Havlíček. Vedl mě jako hráče v přípravkových kategoriích a následně jsem s ním chvíli trénoval v přípravkách. V žácích mě vedl jako svůj první ročník v Jablonci Honza Kozderka a Luboš Pumrle (Luboš byl ještě mladší, než když jsem začal trénovat já). Když jsem se dostal do U13, trénoval jsem právě s nimi až do U15 a dokázali mi toho velkou část předat.
V čem vidíte sílu ve vašem týmu?
Určitě to bude chtíč se učit nové věci a zlepšovat dovednosti, které nám už jdou. Některé obratnosti jsou obtížné a musíme jim věnovat více času. Společně se snažíme hráče navádět tak, aby si dovednosti osvojili, co možná nejlépe. V tom vidím obrovskou sílu dětí, jako celku. Musím ještě zmínit obrovskou podporu rodičů. Bez nich by to nešlo a já jim za to děkuji!
Jaká je vaše rada pro hráče jablonecké akademie, kteří třeba tento rozhovor čtou?
Pro všechny naše hráče to bude stejné. Za každým úspěchem stojí neuvěřitelná dřina, píle, trpělivost a štěstí. Makejte na sobě, buďte k sobě zodpovědní a mějte trpělivost s námi dospěláky. Ten čas, který trávíme na hřišti je základ. To, co pro sebe dokážete udělat mimo hřiště ve svém čase je nadstavba, která vás posouvá dál a odráží se v trénincích a zápasech. Držím palce!
Jan Bendl
