Dnes si v rozhovoru z naší fotbalové akademie představíme trenéra kategorie U13 Dominika Šonského, který u naší mládeže působí prvním rokem.
Jste dalším trenérem, který se přidal minulý rok do chodu fotbalové akademie Jablonec. Odkud jste k nám přišel, a co vás k tomuto důležitému kroku vedlo?
Ano, pod Jizerské hory, které od malička miluji, jsem se přistěhoval během loňského jara z Mělníka. Samozřejmě ale hlavním důvodem nebyla láska k horám, ale v tomhle případě platí rčení: Za vším hledej ženu. Přistěhoval jsem se k přítelkyni, která bydlí jen pár set metrů od Střelnice.
V profesním životě pracujete jako učitel, i v tomto odvětví jste přestoupil na jabloneckou ZŠ Mozartova, jak hodnotíte první školní rok zde v Jablonci?
I přes specifický školní rok, kdy znám zatím žáky bohužel spíš přes monitor, se mi na Mozartovce líbí. Jednak mi dává smysl myšlenka vedení školy, kam žáky posouvat a také mě nabíjí energie z našeho druhého patra mladých učitelů, kde probíhají různé výzvy a soutěže v čele s hlavním soutěžním guru trenérem Honzou Kozderkou.
Co nabízí město Jablonec oproti Mělníku a naopak?
I když tu nejsem tak dlouho a město asi ještě tolik neznám, myslím, že rozdíly tu jsou poměrně veliké. Jednak je to velká škála sportovních možností, která v Jablonci je. Tolik sportovních hal, tělocvičen nebo venkovních sportovišť jsme v Polabské nížině neměli. A druhý a asi ještě větší rozdíl je v nastavení lidí v oblasti sportu. Kdykoli sportuji a to jak přes den, tak i večer, potkám tu velkou spoustu sportovců. To by se mi v Neratovicích nebo Mělníku nestalo, tam by se na mě spíš dívali jak na blázna.
Mezi trenéry se to sportovními výzvami v období koronaviru jen hemží, dle kolegů jste bezkonkurečně nejobávanějším vytrvalostním běžcem. Váš čas se pohybuje okolo 3:45 min. na kilometr. Čím je vám tato disciplína blízká?
Určité vlohy a vůli nezbytnou pro běžce jsem zdědil asi po taťkovi. Já jsem bohužel nikdy ve fotbale neoplýval dokonalou technikou, měl jsem vše vydřené a postavené hlavně na kondici. V U16 jsem byl nejlepší z celého dorostu v těchto vytrvalostních bězích. Pak jsem při vysoké škole zkusil jeden závod a chytlo mě to. Mám jeden velký cíl a to zaběhnout 10 km pod 35 minut, ale zatím mi k tomu ještě 2 minuty zbývají. Bude to ještě dlouhá cesta.
Zpět k fotbalu. V akademii vedete kategorii U13, kdo vám s tímto týmem pomáhá?
V našem realizačním týmu máme bývalého ligového fotbalistu Honzu Vošahlíka a dalšího velmi dobrého bývalého hráče Honzu Beránka. Mám tedy obrovskou výhodu dívat se na fotbal pohledem trenéra a pedagoga a zároveň se mnou kluci sdílí i pohled vrcholového hráče. Navíc pro hráče je velkou motivací dosáhnout třeba toho, co Honza Vošahlík. On s nimi rozebírá i jednotlivé osudy hráčů, se kterými hrál, aby byli kluci dobře nastavení a posouvali se každým tréninkem či utkáním. Posledním do party je i asistent Zdenda Žďárský, který se dává dohromady po náročné operaci kolene. Tímto mu přeji hodně zdraví, ať i s námi může trávit více času.
V čem vidíte silné stránky vašeho týmu, a na co kladete v tréninku důraz?
Myslím, že i doba koronavirová odkryla naše silné a slabší stránky. Zlepšuje se naše soudržnost týmu a u některých hráčů začínám vidět i velký hlad po úspěchu. Každý trénink nejen odmakat, ale hlavně prožít naplno. To je to, na co sázíme a snažíme se to hráčům nastínit. Razím myšlenku, že když něco miluji, jsem schopen pro to obětovat maximum a já věřím, že se vždy po velkém úsilí úspěch dostaví. Zatím se mi to v životě naplňuje.
Dokázal byste porovnat chod fotbalu právě mezi Jabloncem a Neratovicemi, kde druhé zmíněné město je značně menší?
Na jednu stranu je to trochu přísné srovnání. Neratovice, kde jsem působil téměř celou mládež jako hráč a teď 6 let jako trenér přípravek a žáků, jsou klubem s velkými ambicemi podporované zejména předsedou Kaňkou. Za tu dobu, co jsem tam byl, se udělal obrovský kus práce. Zlepšuje se zázemí, vzdělávají se trenéři a spousta dalšího. Jablonec má kromě toho všeho, co jsem vyjmenoval i jméno ligového klubu a tak je talentovaného hráče z ostatních týmů snazší získat. Kluci sem chtějí, protože cítí, že se můžou v kariéře posunout velmi vysoko. Navíc mám pocit, že se tady v Jablonci mám větší možnost naučit od ostatních trenérů, což mě hodně posouvá vpřed a neustále mě to motivuje se vzdělávat a zlepšovat se. Líbilo by se mi, kdybychom posunuli jabloneckou mládež ještě dál, aby se povedlo více hráčům z naší akademie dostat do ligy.
Jak vnímáte situaci, kdy v tomto náročném období týmy mládežnického fotbalu nemohou trénovat?
Situace ohledně pandemie je nová a bohužel už trvá opravdu dlouho. Osobně si myslím, že jak ve sportu, tak v běžném životě se budou zvětšovat rozdíly mezi lidmi. Když to převedu do fotbalového prostředí, tak některým hráčům tato situace rozhodně nepomůže v jejich vývoji a asi nenaplní svůj potenciál. Ti vášniví a hladoví se chytnou šance, protože trénují možná i víc než v běžném stavu a později na hřišti se to ukáže. Věřím, že těch hráčů bude v našem klubu co možná nejvíce a věřím (jsem celoživotní optimista), že už to nebude dlouho trvat.
Redakce
