Přes pět let vede současnou kategorii U17 v naší fotbalové akademii kouč Petr Bulíř. Jak vidí svůj tým a jak se připravuje v této nelehké době?
Jako bývalý hráč máte zkušenosti s ligovým fotbalem, konkrétně ve Slovanu Liberec. Kam směřovaly Vaše další kroky z pozice aktivního hráče, později i trenéra?
Po ukončení angažmá ve Slovanu Liberec jsem odešel na 4,5 roku do rakouské regionální ligy a poté po návratu jsem jako hrající sportovní manažer působil 5 let v klubu SK Hlavice a k tomu jsem již začal s trénováním mládeže ve Slovanu Liberec a později FK Jablonec, kde působím doteď, již od ledna roku 2009.
U vás je zajímavé, že se svým ročníkem U17 už pracujete delší dobu. Prozraďte, jak dlouho máte kluky pod kontrolou a kdo vám pomáhá v roli asistenta?
Tak s kluky jsme pohromadě už od U12, tedy už více jak 5 let. Pracovali jsme nejdříve v trojčlenném realizačním týmu, ale po odchodu Petra Banického spolupracuji již jen s dlouhodobým trenérem mládeže Vencou Kopalem a myslím, že nám oběma se s klukama pracuje úplně bezvadně
V čem vidíte sílu svého týmu? A jsou u vás v týmu hráči s předpoklady na mužský ligový fotbal?
Tím, že jsme s klukama už několik let pohromadě, máme je perfektně přečtené, věnujeme se hodně týmové spolupráci postavené na individuálních výkonech jednotlivců, hodně preferujeme presinkové situace, po ztrátě míče, co nejrychleji získat zpět, a hrát co nejvíce na polovině soupeře. Máme na to i správné typy hráčů a takový David Nykrín se již od nás posunul do našeho dospělého B týmu, ale jsou zde i další hráči, kteří mají předpoklady, a věřím, že přechod do dospělého fotbalu zvládnou a možná i s ambicemi na vrcholovou kopanou.
U žákovských kategorií víme, jak zhruba tréninky v době pandemie probíhají. Jak trénujete s hráči vy, jako dorostenecký oddíl?
Snažíme se s hráči co nejvíce využívat možností, které tato doba povoluje. Tedy když nesmíme na hřiště, využíváme jablonecké přehrady, naší B tribuny atd. Takže takto to absolvujeme 3-4x týdně, plus mají kluci ještě individuální plány. Je ale hodně vidět, jak klukům hřiště chybí a že takovýto dlouhodobý scénář tréninků se jim už trochu zajídá.
Vaše příjmení nadále úspěšně nese váš syn. Ten už jedenáctou sezonu obléká dres hokejových Bílých tygrů. Co stálo za úspěchem vašeho syna z pohledu otce?
Ano, s jednoroční přestávkou angažmá v ruském Magnitogorsku. Jinak hlavní zásluhu na jeho hokejovém růstu krom trenérů měl jeho děda Jarda Kasík, který ho k hokeji přivedl jako dlouholetý trenér a funkcionář Bílých Tygrů. Já, protože jsem se věnoval zejména svým fotbalovým povinnostem, až takovou zásluhu nemám, ale jeho sportovní talent, který má téměř ke každému sportu kromě dědy pomohla rozvíjet také moje manželka Pavla, která se mu neskutečně věnovala.
Jan Bendl
