V posledním díle rozhovorů s trenéry fotbalové akademie Jablonec si přiblížíme spolupráci mezi trenéry našeho B-týmu. Tu zaštiťují trenér Jaroslav Vodička a jeho asistent Tomáš Čížek.

Vodička: Přechod z druhé dorostenecké soutěže do třetí ligy dospělých je obrovský

Pane Vodičko, do ligy jste nastoupil v roce 1986. Prozradíte čtenářům, na kterém postu jste nastupoval a kterými týmy jste si jako hráč prošel?

Nastupoval jsem nejvíce na postu pravého záložníka, ale za trenéra Petržely jsem hrál i na levé straně. První ligu jsem poprvé okusil na vojně v Dukle Praha, pak v Hradci Králové, kde jsem si přetrhl křížový vaz a měl rok a půl fotbalovou pauzu. Dlouho trvalo, než jsem byl opět připravený na první ligu, kterou jsem pak hrál ve Slovanu Liberec.

Jak dlouho, jako trenér v Jablonci působíte?

V Jablonci trénuji třetím rokem s menší přestávkou.

Trenér Josef Just (kouč A dorostu) si při posledním rozhovoru pochvaloval vaši spolupráci. Také prozradil, že jste bývalí spoluhráči. Kde jste společně nastupovali a jak nahlížíte vy na tuto vzájemnou spolupráci mezi B-týmem a mládeží?

S Pepíkem jsme spolu hráli v Ústí nad Labem a bylo to moc fajn, skvělé roky. Dařilo se, dokud nás trénoval pan Dočkal a sportovního ředitele dělal Standa Pelc, tak jsme si fotbal opravdu užívali. Těší mě, že Pepík si naší spolupráci pochvaluje. U mládežnických týmu se změnil pohled na fotbal a je to jenom dobře. Posouváme hráče výš, jestliže výkonnostně překročí svůj ročník. Hodně změnil ředitel akademie Benjamin Vomáčka, mluvíme spolu často všichni dorostenečtí trenéři, máme přehled o hráčích a snažíme se je pomalu seznamovat s dospělým fotbalem. Je jedno jestli tomu hráči je 16 či 19 let. Má předpoklady, musí výš.

Zmínil jste, že jste dříve trénoval juniorské ročníky. V čem jsou nyní rozdíly? Porovnáte-li přítomnost u B-týmu na rozdíl od juniorských celků, ze kterých po čase sešlo.

Trénoval jsem třetí ligu s přítomností B týmu, před založením Juniorské ligy. To jsou nesrovnatelné soutěže. Nemohu přeci dělat jakýkoliv sport, ne jenom fotbal a jít si zahrát, jestli dneska vyhraju, nebo prohraju mi je jedno, protože jde hlavně o to jenom si zahrát. Blbost. Kde je zodpovědnost k týmu a soutěživost?! Ti kluci by měli mít cíl hrát jednou za klub, který ho vychoval. Všem se to nepovede, ale i do civilního života musí patřit ambice. Hráči musí chtít vyhrávat každé utkání i ti žáci musí chtít vyhrávat. Nechat na hřišti všechno, co se naučili a co umí. Třetí liga je škola, ať v tom dobrém, nebo ve špatném, kdy vás seřežou v Chlumci, Zápech, Zbuzanech. Je to dospělý fotbal, čím dříve se s ním hráči seznámí, tím lépe pro ně. Naše U19 nehraje nejvyšší soutěž, což je velká chyba, proto je B tým složený ze starších a zkušených hráčů viz. Vošahlík, Koblížek, Rozkovec, Daníček a k nim mužstvo doplňujeme mladými hráči, jako jsou Černák, Kinčl, Torfiq, Drda, Nykrín, Vajner. Kdybychom mužstvo poskládali jenom z mladých hráčů, co končí dorostenecký věk, nebo jsou talentovaní, nikdy sami třetí ligu nezvládnou. Ten přechod z druhé dorostenecké soutěže do třetí ligy dospělých je obrovský.

Tomáš Čížek: Pro všechny je špatné, že se nedá společně trénovat

Vás, pane Čížek není třeba jabloneckému fanouškovi více představovat. Ve vaší hráčské kartě se objevují zvučná jména jako AC Sparta Praha, FK Rubin Kazaň, FK Moskva, FK Sibir Novosibirsk a samozřejmě i FK Jablonec. Značnou část své hráčské kariéry jste strávil v Rusku. Jaké byste uvedl největší rozdíly mezi českým a ruským fotbalem?

Tak asi největší rozdíl je, že na každý venkovní zápas se musí letět. Pouze, když jsem hrál v Moskvě, tak v té době tam hrálo ligu 7 týmu z Moskvy, tak to bylo jednoduší. Další rozdíl byl asi v tom, že každý tým měl svou tréninkovou bázu, kde jsme trénovali. Každý jsme tam měli svůj pokoj a mohli tam i bydlet, kde byl veškerý servis od snídaně až po večeři. Úroveň ligy byla velká, hodně týmů mělo cizince, kteří byli reprezentanti svých zemí. Lidé tam fotbalu fandí hodně a na zápas chodí hodně fanoušků.

Jak dlouho nyní, jako trenér v Jablonci působíte?

Začal jsem před 4 roky ještě jako trenér v Juniorce FK Jablonec. Po dvou letech se soutěž zrušila a vznikl B tým FK Jablonec, kde dále pokračuju ve stejné funkci jako v juniorce.

Když se bavíme o spolupráci napříč klubem, tak nesmíme zapomenout především na spolupráci s A-týmem. Přibližte nám prosím, jak spolupráce s panem Radou, nebo asistenty funguje. Například i vzájemné sdílení hráčů.

Já se na stadionu pohybuju každý den, tak když má trenér A týmu potřebu některého hráče z B týmu do tréninku, tak to zařídíme. A samozřejmě, když je hráč po zranění nebo se nevejde do sestavy A týmu, tak chodí hrát po dohodě s trenérem Radou za nás.

Oproti ostatním mládežnickým celkům ve fotbalové akademii máte možnost s hráči stále trénovat a občas si zahrát přátelské utkání. To ale nemění nic na tom, že situace je stále svazující. Přibližte prosím čtenářům, za jakých podmínek a jak často můžete s chlapci trénovat.

Je pro všechny špatné, že se nedá společně trénovat a to nejen ve fotbale. Rozvoj hráčů je tím hodně zbrzděn. My tu možnost naštěstí máme tím, že hráči u nás mají profesionální smlouvy. Trénujeme jak jen to je možné a od vedení máme přislíbeno, že jednou za čtrnáct dní se objednají PCR testy a můžeme si zahrát. Soupeře máme zase jen z ligových týmů, kteří mají také možnost trénovat a zároveň si zařídit testy. Musím říct, že zatím nevíme, kdy by se soutěže mohli rozjet, i tak je přístup kluků k tréninku velmi dobrý. Určitě jsme rádi, že tu možnost hrát a trénovat máme.