Po dlouhých třinácti letech se rozhodl změnit dres odchovanec Bohemians Antonín Vaníček. Ten v prvním rozhovoru přiznává, jak bytostně nenávidí porážky.
Jak vlastně vznikla dohoda o tvém hostování?
Abych řekl pravdu, tak moc nevím. Tohle všechno řeší můj manažer. Já mu věřím, takže tohle nechávám na něm.
Kdy ti tedy tvůj manažer oznámil, že je ve hře tvé hostování na Střelnici?
Bylo to ke konci ligové sezony.
Ty jako odchovanec Bohemians poprvé měníš dres, zelenobílý za zelenobílý.
Je to po nějakých třinácti čtrnácti letech změna týmu. Je to pro mě něco úplně nového, neznám jinou kabinu, jiné zázemí, jiný tým než Bohemians. První trénink proběhl v pohodě. Těším se na to, co mi zdejší angažmá připraví.
Našel jsi v kabině některé své kamarády?
Znám některé kluky, třeba Patrika Haitla a Libora Holíka. Trošku mi to tu ukázali, jak to tady chodí. Ale ta kabina je tady úplně skvělá, takže mě vzali úplně v klidu. Ale je to teprve první den, takže teď ještě těžko říct, něco víc.
Obrovskou výzvou pro tebe budou jistě i evropské poháry, do kterých se Jablonec probojoval díky třetímu místo v poslední sezoně.
To bylo asi největší lákadlo. Byl to samozřejmě vždycky můj sen se do těchto pohárů podívat nebo si o ně zahrát. Strašně se na to těším, doufám, že to nějak zvládneme.
Jenže nás v předkolech Evropské ligy čeká některý z velmi těžkých protivníků.
No, když jsem na to koukal, tak jsem vyvalil oči. Ale kdo by si takovej zápas nechtěl zahrát. Když by pustili lidi, bylo by to úplně skvělé. Jsou tam fantastičtí soupeři. Osobně by se mi asi nejvíc líbilo Galatasaray.
Může být pro tebe angažmá na severu Čech jakýmsi impulsem v tvé kariéře?
Nemyslím si, že bych měl nějakou špatnou poslední sezonu. Gólově to sice nebylo nic moc, ale co se týče asistencí, těch jsem měl docela dost. Je to teď něco nového a něco nového ve vás vyvolá emoce a na ty emoce já se strašně těším. Doufám, že budou převládat ty pozitivní.
Jak se těšíš na impulsivního kouče Petra Radu?
Mně se strašně líbí, že ten člověk vůbec nechce prohrávat. Já úplně nenávidím prohru. Kdyby existovala alergie na prohru, tak já se pokaždé snad osypu.
Který post ti jako záložníkovi nejvíce sedí?
Je to jedno, pravý nebo levý záložník, teď ke konci jsem spíš nastupoval vlevo. Hodně jsem taky hrával na podhrotu, ten mě taky hodně baví. Ale kde dostanu šanci, tak tam se chci ukázat.
Jaké to je narazit v kabině na personu jako je Tomáš Hübschman?
Už jsme s ním trávil nějaký čas v autě a je to teda skvělej člověk a je velmi vtipný. Na hřišti jsme se samozřejmě už potkali, ale tam jsme si moc nepokecali (úsměv). Je to osobnost. Přirovnal bych ho k Pepovi Jindřiškovi, kterého jsem měl v Bohemce. Pepa je takovej můj druhej táta. Je to pro mě čest být vedle Tomáše Hübschmana, můžu se jen učit.
Pepa Jindřišek je také původem ze zdejšího jabloneckého regionu. Mluvili jste spolu ohledně tvého nového působiště?
Volali jsme si spolu několikrát, dával mi nějaké rady, co a jak, abych nepřišel úplně vyjukanej. Říkal, že pak musíme spolu zajít na kafe.
Co byla hlavní rada od něj?
Abych se ukázal, že na to mám (smích).
Jan Bendl
