Záložník Miloš Kratochvíl byl jedním z těch, kteří měli v Celtic Parku největší šanci na skorování. I přes porážku a naše vyřazení, byl ze zápasu nadšený.
Miloši, sám si měl na noze minimálně jednu velkou šanci, proč z toho nebyl gól?
Měl jsem to jednoznačně dát. Byl jsem na malém vápně, ale soupeř mě v poslední chvíli zatáhl a tím mě rozhodil, takže jsem to trefil jen do gólmana. Nebyl to nějakej jeho extra zákrok, prostě jsem ho jen trefil.
V druhém poločase měli šance i tví spoluhráči, ale exreprezentanta Harta nikdo nepřekonal.
Je to škoda, protože i Doli (Doležal) tam měl šanci, když jsme je dobře vypresovali. Taky jsme mohli skórovat, šance jsem měl já i Čváňa (Čvančara). Vůbec to nemuselo skončit takhle. Ale zase na druhou stranu, oni těch šancí měli také dost.
Jaký to byl dnes zápas?
Byl to hrozně těžký zápas. Oni hrozně dobře rotují veprostřed, odzadu to dobře rozehrávají a gólman jim v tom pomáhá. Je těžké to zachytávat, oni i krajní obránci chodí pak doprostřed. My jsme se na to samozřejmě připravovali, ale na tom hřišti je to pak něco jiného. Tady se ani neslyšíte. Sice si řeknete záda, ale neslyšíte se. Byl to složitej, ale krásnej zápas, bohužel. Škoda, že jsme nedali gól.
Bylo těžké udržet déle balon na svých kopačkách?
Snažili jsme se presovat, abychom ještě to dvojutkání zdramatizovali. Ale když jsme ty míče získali, tak jsme o ně po zisku častokrát zase přišli. Občas jsme si s tím poradili a z toho pak byly i ty šance.
Vnímal si atmosféru na stadionu?
Jasně. Ty lidi tady nesedí, všichni fandí. Bylo to obrovské peklo. Musí se jim tady hrát krásně. Nevím, kdy se mi zase podaří hrát před šedesáti tisíci diváky.
Nohy se ti z toho nerozklepaly?
Musím říct, že ne. Já tohle mám strašně rád a moc jsem se na to těšil. Vnímal jsem to při zápase, to prostě nejde neslyšet nebo to přeslechnout.
Jan Bendl
