S příchodem útočníka Tomáše Čvančary nastal v Dánsku zvrat a náš tým dokázal srovnat dvoubrankové manko. Konto soupeře zatížil ve dvou zápasech třemi góly, jak se ale v Randers srovnával s rolí náhradníka?
Ačkoliv se ti v poslední době velmi daří, nebyl si v základní sestavě. Jak si to nesl?
Na to, abych se urážel, nemám ani právo. V jedenadvaceti letech si myslím, že nastupuju docela dost a pravidelně. Trenér mi dává šance a já si myslím, že mu jí vracím góly, které dávám. Samozřejmě, že nějaké malé překvapení tam bylo, protože jsem dával dva góly Randers doma a skoroval jsem i s Pardubicemi. V hlavě jsem byl nastavenej, že budu hrát, ale malinko překvapenej jsem byl. Nějakou křivdu nebo něco podobného jsem ale necítil, ba naopak. Přál jsem si, abychom vyhráli. Věděl jsem, že když tam přijdu, že bude jen na mně, jestli dám gól. Soustředil jsem se sám na sebe a naštěstí to tam padlo.
S tvým příchodem na hřiště se naše hra razantně změnila. Co sis říkal, když jsi šel na plac a prohrávali jsme o dvě branky?
Chtěl jsem s tím něco udělat. Rozcvičoval jsem se u praporku a byl jsem naštvanej, že to nemám ve vlastních rukách a nemůžu tomu týmu nějak pomoct, abychom to zlomili. Šel jsem tam s tím, že tam nechám sto procent a udělám maximum pro tým. Doufal jsem v to, že si vypracujeme nějakou šanci a dáme z toho nějakého gól. Nešlo o to, kdo ho dá. Věřil jsem, že snížíme a druhý gól tam pak dotlačíme.
Co se tedy změnilo, že náš výkon gradoval v poslední půlhodině zápasu?
Když jsem já šel na hřiště, byli jsme pod lehkým tlakem. Spíš to v tu dobu vypadalo, že inkasujeme ještě další gól. Pak mi přišlo, že jsme se najednou dostávali více a více dopředu. Myslím si, že domácí už byli na konci vzadu spíše dost utahaní. Celkově jsme se nějak zvedli a pohybově to šlo nahoru. Dostávali jsme je pod tlak centry, bylo tam i několik zablokovaných střel.
Šel při té tvém gólu hlavou načasovat výskok vůbec lépe?
Měl jsem na ten balon dobrej výhled. Byl to dost podobnej gól, jako jsem dával doma, akorát teď to bylo hodně vysoko. Hlídal jsem si, aby mě hráč domácích nějak nepodržel, nebo aby mi bránil ve výskoku. Rozeběhnul jsem se a celou dobu jsem viděl, jak ten balon letí. Mohl jsem to tak dobře natajmovat a protože jsem byl hodně vysoko, tak se mi to i povedlo. V tu chvíli mě přehlavičkovat asi ani nemohl.
Cítíš se teď jako specialista na Randers? Vsítil si jim tři góly ze čtyř vstřelených.
(smích) To se necítím. Kdybych dal ještě jeden, tak možná jo, ale takhle ne (úsměv). Kdyby byla třeba ta penalta, ta si jí vezmu a možná bych pak byl, ale takhle zatím ne.
Dost jste se tam rozčilovali při jasné ruce domácího hráče a ty si za protesty navíc vyfasoval žlutou kartu.
Je to zase karta úplně za nic. Ale ať se na mě nikdo nezlobí, to je prostě neskutečné. V Alkmaaru jasná penalta, mi tam gólman pomalu vymydlí mozek z hlavy, tady zase jasná ruka ve vápně, rozhodčí je od toho metr a nevidí to. Mě tohle prostě udivuje. Možná nejsme ještě tak silný tým v Evropě, aby nám tyhle sporné situace pískali, jak říkal trenér. Ale tohle za mě rozhodně sporné situace nejsou, to o čem mluvím, jsou dvě jasné penalty, které nás stály další body. O to víc nás to všechno mrzí a štve.
Jak vidíš teď postupové šance z naší skupiny?
Je důležité že jsme Dány udrželi za námi. Z mého pohledu jsme mohli mít i tři body, kdyby pískl tu penaltu, která byla stoprocentní. Samozřejmě jsme to doháněli a měli jsme trochu štěstí, ale pojďme se bavit o tom, že to mohly být tři i body.
Co s tebou udělala pozvánka do reprezentačního výběru Lvíčat?
Asi nic zvláštního. Asi úplně to nefeeluju (úsměv). Upřímně, teď jsem nadšený ze zápasu. Už je to po několikáté, co semnou chce někdo řešit reprezentaci. Myslím si, že tu formu mám teď dlouhodobě docela dobrou. Nechci, aby to vyznělo nějak namyšleně, ale kdyby asi nepřišla teď, tak kdy jindy.
Jan Bendl
