Hodně nevšední situaci zažil o víkendu náš hráč B-týmu Jan Vošahlík, který ještě v sobotu odehrál celé utkání za rezervu a v neděli nečekaně ve 33. letech nastoupil v Českých Budějovicích místo zraněného Štěpánka.
Honzo, jak si se vůbec ocitl po třech letech znovu v ligovém zápase?
Nastaly různé věci. Včera jsem ještě odehrál celý zápas za béčko. Byly tam různé shody okolností. Hned po zápase mi volal Skuhry (kondiční trenér Skuhravý) jak vypadám a jestli můžu jet. Jel jsem tedy s nimi. Bylo neštěstí, že se v zápase zranil Štěpa (Štěpánek) a ta volba padla na mě.
Co se ti honilo hlavou, při všech těch událostech?
Přiznám se, že už cestou sem jsem si vzpomněl na ty léta. Tohle to byl můj každodenní chléb. Bylo to hezké se zase vrátit do ligy.
V nohách si měl sobotní peprný zápas v ČFL proti Chlumci nad Cidlinou (6:4). Bylo to dnes i proto hodně náročné?
Náročné to bylo v sobotu proti Chlumci i dnes v Budějovicích. Šel jsem dnes do zápasu vlastně úplně bez rozcvičení. Asi deset minut mi trvalo, než jsem se rozdýchal. Ale pak už to bylo tak nějak v pohodě.
Nedávno jsi oslavil 33. narozeniny. Napadlo tě, že bys mohl ještě někdy naskočit do ligy?
Asi ani ne (úsměv). Tři roky co jsem jí hrál, to už je dlouhá doba, když v tom pak nejste. Moje role v klubu už je jiná. Tak nějak se to prostě všechno teď sešlo, až jsem se vrátil.
Správné říkáš, že tvá role v klubu už je jiná. Přesto, asi musíš mít radost, že mladí kluci, kteří prošli i vaším B-týmem, dostávají postupně ligové šance.
Určitě. Od toho tam vlastně s Jardou Divišem a dalšími staršími kluky jsme. Musíme pomáhat těm mladým klukům dostávat se do velkého a dospělého fotbalu. Myslím si, že to máme nastavené dobře. Nemáme B-tým jen úplně o osmnáctiletých klucích. Když se potřebují na něco zeptat, tak od toho tam jsme. I nás těší, že čtyři kluci, kteří prošli za poslední roky rezervou, jsou v ligovém kádru. Musíme jim pomáhat s tím přechodem z dorostu přes B-tým až do chlapů.
V dnešním zápase si začínal nejdříve na kraji obrany místo zraněného Štěpánka, ale končil jsi v útoku.
Asi na posledních deset minut mě trenér poslal k Honzovi Silnému na hrot. Chtěli jsme to hrát ve dvou. Nějaké náznaky šancí tam byly, ale bohužel jsem ten kontaktní gól, kterým bychom to zdramatizovali, nedali. Dneska nám tam prostě nespadlo nic.
Jan Bendl
