Václav Pilař poslal proti Bohemians Jablonec do vedení výstavní brankou, která ala na vytouženou výhru nestačila. Hořké pocity prožíval po vyrovnání v nastavení nejen on.
Jaké převládají pocity bezprostředně po skončení zápasu?
Strašné. Bylo to v čase 92:55 nějakých pět vteřin před koncem. Mrzí nás to. Byli jsme snad deset vteřin od stoprocentní záchrany. Teď nás to bolí. Ale zároveň jsme si hned v kabině řekli, že máme poslední zápas, že do něj půjdeme na sto procent a neprohrajeme ho.
Začátek zápasu s Bohemians byl ale podle našich představ.
První poločas jsme hráli tak, jak jsme chtěli. Vytvořili jsme si čtyři pět šancí, mohli jsme dát i na 2:0. Bohemka to v druhém poločase hodně zjednodušila, nakopávala balony a měla na to i typově dobré hráče, kteří v těch soubojích byli lepší. Tím nás zatlačila. My jsme chtěli podržet vedení, podržel nás brankář, jenže jsme měli lépe zvládnout tu poslední akci a těch posledních deset vteřin.
Dal si krásný vedoucí gól, ale viditelně tě netěší.
Měl bych z něj radost, kdyby byl tříbodovej. Ta radost by byla obrovská, kdybych takto pomohl týmu. Ale takhle je bod málo, přáli jsme si vyhrát.
Byl to jeden z tvých nejhezčích gólů v kariéře?
(přemýšlí) Byl levačkou, tak asi jo. Vyšlo mi to krásně do kroku, vystřelil jsem a trefil jsem to dobře. Byl jsem rád, že to tam takhle zapadlo.
Jenže jsi viděl i žlutou kartu a v posledním veledůležitém zápase ve Zlíně nám budeš chybět.
V zápase samotném jsem si to ani neuvědomoval, šel jsem do souboje do skluzu a zvednul jsem trošku nohy. Nadával jsem tam předtím na zákrok od soupeře a udělal jsem pak to samé. Bohužel, přišla za to žlutá karta a asi i oprávněná.
Jak budeš vstřebávat poslední zápas, když nebudeš moci být na hřišti?
Když nemůžu pomoct, pojedu se podívat a budu držet palce a věřit, že to zvládneme.