Ve dvaceti letech poprvé ochutnal nejvyšší fotbalovou soutěž. Brankář Jakub Surovčík si ligovou premiéru v dresu Jablonce odbyl v nelehkém utkání na hřišti Slavie Praha, kde také působil.
První ligový start, navíc proti klubu, kde jsi fotbalově vyrostl. Když si odmyslíme konečný výsledek, jak sis ligovou premiéru mezi tyčemi užil?
Zápas jsem si užil hodně. Byl to pro mě sen, hrát na Slavii první zápas. Bylo to těžké utkání, do nějaké šedesáté minuty jsme s nimi drželi krok. Pak to ale bylo o tom, kdy dostaneme gól. Od sedmdesáté minuty už se to prakticky jen dohrávalo a domácí si zápas bohužel užívali.
Přitom do kabin jsme odcházeli za nadějného stavu 1:1.
Také jsem si o poločase myslel, že bychom tu mohli něco uhrát. Ale Slavia ukázala v druhém poločase kvalitu a to, proč jsou vlastně z dlouhodobého hlediska nejlepší v česku, a proto zaslouženě vyhráli.
Šanci si dostával dost i v přípravných zápasech během zimní pauzy. Jak si se cítil při svém prvoligovém startu?
Poprvé jsem hrál před takovou diváckou návštěvou a na tak krásném stadionu. Samozřejmě, že to bylo něco jiného než příprava nebo zápasy za B-tým, ale ve finále to vlastně je furt jen fotbal. Jen bych řekl, že ty emoce jsou tady u toho větší.
Když si se dozvěděl, že půjdeš do branky a co se ti honilo hlavou?
Byl jsem šťastnej a rád. Rád za to, že ta fotbalová cesta životem směřovala až sem, že jsem dostal tu šanci poprvé si zachytat ligu.
Jan Bendl
