Svým dvanáctým gólem v sezoně rozhodl útočník Jablonce nedělní duel s Pardubicemi. Po gólu předvedl velké emoce a za sundání dresu viděl žlutou kartu.
Ještě před rozhodující brankou si tam měl dvě vyložené šance. Spadnul ti pak kámen ze srdce, když si v závěru skoroval a rozhodl o třech bodech?
Jednoznačně. Popadla mě pak obrovská euforie. Cítil jsem, že to dneska rozhodnu. Bohužel jsem to trošku napínal. Ale nakonec to dobře dopadlo.
Opravdu si věřil, že rozhodneš?
Prostě jsem tomu věřil. Myslím si, že to je i tím, jak ten mančaft je dál. Věřil jsem si a asi i trenér mi věřil. Po těch zahozených šancích bych se asi nedivil, kdyby mě trenér sundal. On mě tam nechal a já jsem rád, že jsem mu tu důvěru splatil.
Pojďme k rozhodujícímu momentu a gólu. Hned si věděl, že to takhle lišácky zakončíš?
Jova (Jovoviće) znám, hrajeme spolu už delší dobu a vím, že on tu razanci kopu má trošku vyšší. Proto jsem si při tom rohu hledal prostor na přetaženej balon, což se potvrdilo. Pak už to bylo jen o tom to trefit. A to se mi povedlo náramně. Tři důležité body tak zůstaly doma.
Máme čtvrtou výhru v řadě. Dá se říci, že jsme definitivně utekli záchranářským bojům?
S tímhle na mě nechoďte. Takhle vůbec nepřemýšlíme. Viděli jste, jak se to dnešní vítězství rodilo těžce. Ukazuje to, v jaké fázi jsme. Na podzim jsme byli třeba lepší a takové zápasy jsme nezvládali. Dneska to bylo možná i naopak, ale urvali jsme to. Ukazujeme sílu našeho mančaftu.
Po gólu z tebe vytryskly velké emoce, u tebe né moc běžné.
Byla to obrovská euforie. Bylo to i dětmi, které jsem tu měl. Slíbil jsem jim, že je vezmu do kabiny jen když se vyhraje. Věděl jsem, že za každou cenu musíme vyhrát. Když jsem dal ten gól, tak jsem měl hroznou radost i za ně. Užily si to pak v kabině s námi, jsem nadšenej!
Takže vítězný pokřik byl kvůli nim ve slušné podobě?
Pokřik byl takovej klasickej, ale oni to zažily poprvé. Vždycky se mě ptaly, jak to vypadá. Když to ale pak takhle zažijí sami autenticky, to je pak úplně něco jiného. Děti byly nadšené, koukaly a byly vykulené (smích).
Sundání dresu po gólu bylo plánované?
Jo bylo. Věděl jsem, že mám jenom jednu žlutou. Ale tím jak to bylo až takhle na konci, tak z toho byla ta euforie. Bylo to skvělé, dneska jsem fakt strašně šťastnej.
Nebude trenérovi vadit ta žlutá karta za sundání dresu, vzhledem k drsnějšímu sazebníku?
Na to jsem nemyslel, vidíte. Ale věřím, že tohle mi odpustí.
Za Pardubice hrál i tvůj děda. Vnímal si to před zápasem?
No je pravda, že za tu gólovou oslavu bych se měl asi omluvit. Děda má pardubickou minulost a tohle si asi za rámeček nedá. Ale v zápase to šlo stranou, chtěl jsem vyhrát.
V tabulce jsme si polepšili a ve středu máme navíc k dobru domácí dohrávku se Slováckem.
Před jarní fází jsme si dali nějaký cíl. V té době by bylo troufalé se bavit o nějaké šestce. Makáme, jdeme zápas od zápasu. Na co to bude stačit, to se uvidí. Musíme umět tyhle týmy ze spodku tabulky porážet ať si tam uděláme nějaký náskok.
Pan Pelta by za vámi po zápase v kabině, byl spokojený?
Jednoznačně. Tohle je to, co mu dělá radost. A my jsme tam od toho, abychom mu jí dělali.
Jan Bendl
